Rukopisy královédvorský (RK) a zelenohorský (RZ) jsou vynikající literární díla, což není v české literatuře zrovna běžný úkaz. Tyto rukopisy obsahují staročeské básně, lépe řečeno písně, a jsou napsány na několika malých listech pergamenu. Rukopisy byly objeveny r. 1817 a dřívější znalci literatury, jako Palacký, Jungmann či Neruda, je pokládali za staré památky z 9.-13. století.
Dnes v mnoha knihách čteme zjednodušené tvrzení, že oba Rukopisy jsou padělky z doby jejich nálezu. Tento názor vykrystalizoval roku 1886 na základě neobvyklosti obou Rukopisů mezi ostatními českými památkami – neobvyklosti obsahové (písně pohanské, válečné), stylové i jazykové.
Zpochybnění pravosti Rukopisů vyvolalo v tehdejší české společnosti velké emoce. Námitky proti jazyku Rukopisů vyslovil jazykovědec Jan Gebauer. Kritické zkoumání Rukopisů prosazoval také T. G. Masaryk, tehdy profesor filosofie. Šlo a vlastně dodnes jde o citlivé téma, protože se Rukopisy dotýkají samých kořenů našeho národního vědomí.
Rukopis královédvorský obsahuje válečné písně, opěvující vítězství Čechů nad nepřátelskými kmeny – Lučany, Němci, Poláky, Tatary. Téma vítězného boje je v české literatuře velmi neobvyklé, a v Rukopise je skvěle umělecky zpracováno včetně válečné taktiky a konkrétních popisů soubojů.
Naproti tomu Rukopis zelenohorský obsahuje dva zlomky s právnickou tematikou. Větší z nich, Libušin soud, líčí sněm na Vyšehradě a soud nad bratry Chrudošem a Šťáhlavem, který vyústil v povolání Přemysla Oráče na trůn. Vznik dynastie Přemyslovců, stejně jako vojenská obrana české země jsou dva základní kameny existence českého národa.
Sporu o stáří Rukopisů bylo proto věnováno mnoho sil, bylo popsáno mnoho papíru, a přesto dosud nebylo nalezeno uspokojivé řešení, které by dokázalo vysvětlit všechna fakta.
Stanovit stáří písemnosti, je možné několika způsoby, jež nejsou rovnocenné. Lze vyjít z jazyka památky – zda odpovídá jazyku jiných památek z dané doby, z obsahu básní – zda je historicky správný, z tvarů písma – zda byly v dané době obvyklé, nebo z chemického či vůbec z hmotného rozboru – tedy jaké procesy stárnutí materiálu pozorujeme.
Padělanost Rukopisů královédvorského a zelenohorského se obvykle dokazuje důvody jazykovými. Že totiž určitá slova by písař či autor, znalý pravidel správné staročeštiny, nikdy nenapsal. Tento důkaz není zrovna silný v kramflecích, i když je u odborníků na český jazyk a literaturu velmi oblíbený. Stačí si totiž představit, že Rukopisy psal někdo, kdo neměl zrovna samé jedničky ze staročeštiny. Např. profesor Z. F. Daneš publikoval teorii, že autor Rukopisů byl původem Jihoslovan.
Méně závislý na lidském faktoru je rozbor chemický, a tady padá kosa na kámen. Podrobný chemický průzkum Rukopisu královédvorského, provedený roku 1886 profesorem Antonínem Bělohoubkem, svědčí totiž pro pravost rukopisu. V souboru pěti chemických reakcí se RK choval jako staré památky, zatímco nové rukopisy souhlasily se starými maximálně ve dvou reakcích.
Někteří odborníci se tehdy nenechali chemickým průzkumem přesvědčit, nebo jej ignorovali, a nadále aktivně prosazovali názor o padělanosti Rukopisů na základě jazykovědy. Postupem let zastánci pravosti ubývali a lidé bez bližšího zkoumání přijímali názor, že Rukopisy jsou padělky a o jejich chemickém průzkumu se nemluví.
Přesto stále existovali zastánci pravosti Rukopisů, kteří vyhledávali staročeské doklady pro neobvyklá slova z Rukopisů, nalézali vysvětlení různých nesrovnalostí a nenechali usnout rozpor mezi jazykovědou a chemií.
Známý spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov se rozhodl najít východisko z této trapné situace. Rozhodl se dokázat padělanost Rukopisů i z chemického hlediska. Napsal o tom: „Proto jsem po předběžném jednání požádal v zimě 1967 tehdejšího ministra kultury ing. Karla Hofmanna, aby se Rukopisy znovu prozkoumaly po stránce chemické. (…) Vysvětlil jsem ministrovi podrobně celou záležitost (…) – a ministr souhlasil.“ Průzkum se konal v letech 1967-1971, a to v Kriminalistickém ústavu VB. To byl také návrh spisovatele Ivanova, protože odhalovat padělky je práce kriminalistů.
Jakým způsobem tedy tzv. Ivanovův tým dokazuje padělanost Rukopisů?
Nejprve badatelé ukázali, že Bělohoubkova 4. chemická reakce (viz předchozí průzkum r. 1886) neodpovídá vždy stáří dokumentu. Tímto Ivanovův tým o něco zeslabil důkaz pravosti Rukopisu královédvorského – Bělohoubkův chemický průzkum – a otevřel si tak cestu k plánovanému důkazu padělanosti.
Záhy narazili na první potíže. Tehdejší kriminalistické metody pro zjištění stáří písemností se totiž daly použít jen pro dokumenty mladší deseti let. Novou metodu vymyslet a ověřit, to není jen tak. Oba Rukopisy byly tedy prohlíženy, zda se něco objeví.
Rukopis zelenohorský
Pergamen Rukopisu je velmi poškozený a písmo je poměrně těžce rozeznatelné. Tým Kriminalistického ústavu se soustředil na tzv. miniové značky, což jsou jednotlivá písmena červené barvy, roztroušená mezi běžným textem Rukopisu, popsaná již Palackým. Tato písmena jsou údajně zbytkem původního textu, který pocházel ze 13. století, zatímco běžné písmo RZ působí dojmem přibližně 10. století. Pokud by se hypotézu podařilo prokázat, znamenalo by to, že písař RZ záměrně napodoboval starší písmo.
Podle některých badatelů jsou však miniové značky novější než běžný text RZ. Ke zjištění jejich stáří vzhledem k běžnému textu nebyla použita žádná spolehlivá metoda. Navíc není nijak prokázáno, že jde o zbytky souvislého textu. Mohou to být jednotlivá písmena, např. značky pro zpěv nebo recitaci.
Dále Ivanovův tým vyslovil tzv. žaltářovou hypotézu, tedy že původní miniový text byl žaltář. Snažili se na určitém úseku ukázat, že by se text žaltáře vešel mezi dochovaná miniová písmena. Přitom písmena žaltáře „nafukovali“ a stlačovali podle potřeby.
Rukopis královédvorský – údajné zbytky původního písma
Pozorování velkých písmen – iniciál a majuskulí – ukázalo, že tato velká písmena vypadají opravdu staře. Je v nich několik barevných vrstev a také tzv. mikrografy – malé značky středověkých písařů.
Spisovatel Ivanov vymyslel, jak lze tyto nálezy spojit s padělaností Rukopisu: kdyby padělatel vzal staré listiny, seškrábal text, nechal jen velká písmena a mezi to vepsal text padělku. Nyní jen to dokázat: najít stopy odstraněného písma. Badatelé tedy nalezli několik teček a skvrnek a ty bez jakékoli chemické zkoušky prohlásili za stopy odstraněného písma. Avšak mohou to být také dodatečné přípisky nebo znečištění pergamenu. Kdyby stanovili jejich stáří, mohli by prohlásit, že text RK (je-li nad nimi) je mladší.
Kriminalistický tým se domnívá, že pergamen RK byl původně popsán jiným textem. To jednak odporuje předchozímu průzkumu: prof. Vojtěch při podrobném zkoumání ultrafialových a rentgenových fotografií RK (1914-1930) nenašel žádné spodní písmo, jednak není důkazem padělanosti. Seškrabávání pergamenu bylo časté ve středověku, protože si tehdy nemohl každý dovolit kupovat nový pergamen. Rukopis seškrabaný a znovu napsaný se nazývá palimpsest.
Hledání berlínské modři
Aby padělanost RK podepřeli také chemickým důkazem, obrátili badatelé pozornost k velkému modrému písmeni N, kterým v rukopise začíná báseň Neklan. Zde našel Antonín Bělohoubek v modré barvě železo. Říká se, že jediná modrá barva obsahující železo je berlínská modř, která je v literatuře poprvé zmíněna až v roce 1710. Proto nemůže (?) být v rukopise ze 13. století. Obránci pravosti na to namítají, že modrá barva se na rukopis dostala až v 19. století – v době brzy po nálezu RK vypadala iniciála N jinak, podle některých svědectví.
Badatelé v Kriminalistickém ústavu dokázali železo v iniciále N tím, že po zasažení laserem se modrá barva změnila na hnědou. Oponent doc. Jaroslav Janák tomuto postupu vytýká, že měli dokázat přítomnost kyanoželeznatového iontu, který je podstatnou složkou berlínské modři. (Přítomnost železa dokázal již Bělohoubek.) Badatelé tento iont nedokazovali, naopak jej na iniciálu N svým neuváženým postupem zanesli, aby hnědá místa proměnili zpět na modrá. Pokud bude v budoucnu v iniciále N dokázána berlínská modř, lze vždy říci, že tam byla vyrobena Ivanovovým týmem.
Složení inkoustu Rukopisu královédvorského
Významným argumentem pro pravost Rukopisu královédvorského je rezavý inkoust, který vypadá velmi staře a pronikl hluboko do pergamenu, což je u tanátového inkoustu důkazem vysokého stáří.
Ivanovův tým se pokusil připravit psací látku, která by dávala staře vyhlížející písmo hned po napsání, a tím ukázat, že starý inkoust je možné napodobit či padělat.
Z chloridu železitého, octanu amonného a klovatiny připravili písmo stejně rezavé barvy jako písmo RK. Netvrdí však, že je RK napsán zrovna tímto inkoustem. Je nutné uvážit fakt, že inkoust z chloridu železitého se dle Bělohoubkových pokusů chemicky i mikroskopicky liší od inkoustu RK. Ivanovův tým žádné chemické ani mikroskopické zkoumání navrženého inkoustu neprováděl.
Chemickou analýzu skutečného inkoustu RK tým také neprováděl. Několika způsoby dokazovali nepřítomnost tanátu, ne vždy přesvědčivě, neboť výsledky jsou v rozporu s předchozím průzkumem.
Proužky RK – nedopsané písmeno B
Listy Rukopisu královédvorského jsou většinou zachovány celé, s výjimkou dvou listů, ze kterých máme pouze úzké proužky. Dle pravděpodobného názoru Ivanovova týmu byly na původních listech přehyby a na těchto přehybech byl pergamen poškozený, řekli bychom ošoupaný. Víme, že podle přehybů se materiál nejsnadněji trhá nebo láme, a tak se asi časem rozpadly stránky RK a zbyly z nich proužky.
Ivanov spekuluje, že padělatel psal na proužky a na jejich poškozeném okraji měl problémy se psaním. To dokazuje vedle méně jasných stop nálezem nedopsaného písmene „B“. Toto písmeno nebylo dopsáno až ke kraji proužku.
Souhrnně k nálezům na okrajích proužků můžeme říci, že problémy se psaním na tomto místě nesvědčí o padělanosti. I středověký písař by psal obtížně přes poškozený, možná i děravý přehyb v pergamenu a vyhýbal by se poškozenému místu.
Vliv výsledků průzkumu na veřejnost
Vědecká rada Kriminalistického ústavu (r. 1975) na základě oponentních posudků rozhodla nepublikovat výsledky zkoumání Rukopisů, protože mj. „provedené zkoušky v řadě směrů buď nedotvrzují závěry zpracovatelů, nebo alespoň nevedou k jednoznačným faktům, resp. je nelze pokládat za dostatečně vědecky průkazné.“ Můžeme říci, že Kriminalistický ústav se za výsledky průzkumu nepostavil. Zprávu o tomto zkoumání vydalo až r. 1993 Národní muzeum.
Mnoho zkoumavých čtenářů přesvědčil spisovatel Ivanov svými poutavými knihami literatury faktu „Tajemství RKZ“ a „Záhada Rukopisu královédvorského“, kde se pouští do vzrušujících spekulací. Pro čtenáře těchto knih je třeba dodat, že badatelé nezahrnuli všechny nálezy, v těchto knihách popsané, do závěrečné zprávy. Některé z těch vyřazených dokonce protiřečí pozdějším závěrům výzkumné zprávy.
Kdo nyní píše o Rukopisech, musí si sám vybrat, zda považuje „kriminalistický“ výzkum za průkazný. Všeobecně uznaná autorita zde neexistuje. Odborní autoři většinou za důkaz padělanosti Rukopisů považují stále jazykovědné námitky z r. 1886 a k dalším jazykovědným, natož chemickým výzkumům pro jednoduchost vůbec nepřihlížejí.
Akademie věd sice plánovala r. 1968 vydat rekapitulaci výsledků chemického průzkumu Rukopisů, ale dodnes k tomu nedošlo, a ještě asi dlouho nedojde. V předmluvě Dalibora Dobiáše k novému vydání Rukopisů v České knižnici se dočteme o chemii jen velmi málo, a ne vždy správně.
O rekapitulaci „kriminalistického“ bádání se pokusili J. Urban a K. Nesměrák v publikaci Fakta o Protokolech RKZ. Provedený výzkum považují za neprůkazný a jen velmi málo založený na chemických poznatcích.
Možností, že oba Rukopisy jsou pravé, se vážně zabývá Česká společnost rukopisná. Její stránky najdete zde. Česká společnost rukopisná navrhuje pro průzkum Rukopisů Augerovu scanovací mikroskopii, což je metoda, která zkoumá postupné borcení písmen a jejich vsakování do pergamenu.
Tento článek vyšel v časopise Slovan. Čtvrtletník Slovanského kulturního institutu, ročník III, číslo 2/2015, str. 11-16. www.slovansky-institut.cz
