V roce 2017 uplyne 200 let od významného okamžiku českých kulturních dějin. Ve Dvoře Králové nad Labem, ve věžní kobce kostela sv. Jana Křtitele, byl dne 16. září 1817 nalezen Václavem Hankou útlý svazeček pergamenových lístků, který obsahuje staročeské hrdinské eposy a milostnou poezii. Podle místa nálezu je nazýván Rukopis královédvorský (dále jen RK). Josef Dobrovský a František Palacký jej považovali za autentický středověký rukopis a o jeho pravosti nepochybovali. S pochybnostmi o středověkém původu RK vystoupil Jan Gebauer v 80tých letech 19. stol. a za autora označil Václava Hanku. Přesto, že je dnes literárními historiky RK považován jednoznačně za romantické falzum z počátku 19. století, jeho vliv na české národní obrození byl nezastupitelný. Rukopisy posilovaly identitu českého národa, který se začínal probouzet ke svébytnosti, svobodě a samostatnosti. V pozůstalosti Václava Hanky[1] se zachovala rozsáhlá korespondence, která je uložena v Památníku národního písemnictví na Strahově. Tato pozůstalost obsahuje také 32 dopisů, které mezi roky 1813 – 1832 adresoval Hankovi jeho přítel z mládí, spolužák ze studií a poté justiciár ve Dvoře Králové, Jan Sklenčka.[2] O době studií i o jeho dalším soukromém i pracovním životě se dovídáme z jeho dopisů, které V. Hankovi pravidelně posílal. Jejich vzájemný vztah ilustruje Hankova báseň „Na Skleňčku“, publikovaná v příloze Vídeňských novin – Prvotiny pěkných umění v roce 1815.[3]
Na Skleňčku
Skleňčko! S tebou dělím
všecky radosti,
s tebou jsem víc smělým
při schůzce i milosti.
S tebou mně čas spěší
libě jako sen,
kdes ty, vše mne těší
v městě i když přijdem ven.
Také mohu říci,
že když sem jen sám
ani polovici
radosti že nemívám.
To já vím, to víme
také oba dva;
my si rozumíme
též i pomyšlení svá.
Někdo myslí [v] číši,
že mám život svůj,
mejlí se, já píši
Skleňčka Jan jest přítel můj.
Jan Sklenčka stál také v pozadí nálezu Rukopisu královédvorského. Seznámil V. Hanku se svým přítelem, kaplanem Pankrácem Borčem.[4] Hanka s Borčem se onoho památného dne 16. září 1817 vypravili do věžní kobky kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové, kde byl V. Hankou „nalezen“ onen staročesky psaný zlomek, který ovlivnil na dlouhou dobu českou kulturní veřejnost a vyvolal největší literární spor českých dějin.
Dopisy Jana Sklenčky (Johanna Sklenczky)
Sklenčkovy dopisy jsou psány česky, zběžnou humanistickou kurzívou, německé výrazy kurentem. Korespondenci můžeme rozdělit do dvou období. Prvních pět dopisů pochází z roku 1813 – 1814 a je adresováno do Vídně, kde Hanka ve školním roce 1813/14 pokračoval ve studiu 2. ročníku práv na Vídeňské univerzitě. V této době navštěvoval Sklenčka přednášky na právech v Praze, užíval si studentského života a vstřebával pražskou kulturní atmosféru. O svých zážitcích Hanku do Vídně podrobně informoval. Václav Hanka po ročním studiu ve Vídni pokračoval dále ve studiu v Praze, ale právnická studia v letním semestru 4. ročníku již nedokončil.[5]
Další část dopisů pochází z let 1818 – 1832 a je psána již justiciárem Janem Sklenčkou ze Dvora Králové, pro kterého byl nyní Hanka důležitým spojením s pražským kulturním prostředím a také prostředníkem pro finanční transakce, o kterých se ještě zmíníme. V dopisech jsou zachyceny všechny hlavní události Sklenčkova profesního i soukromého života. Informuje Hanku o narození syna Richarda (22)[6] a zmiňuje se mu o probíhajících stavebních úpravách ve svém domě (25). Vzájemně se žádali o služby, které mohl každý z nich svému příteli poskytnout. Hanka sloužil Sklenčkovi jako prostředník pro zaopatřování právnické literatury nebo dalších kulturních výdobytků, kterých se mu „na venkově“ nedostávalo. Sklenčka zase na oplátku poskytoval Hankovi nejrůznější právní služby. Nabízel mu vymáhání nedobytných pohledávek (30), pomáhal Hankovu otci v sousedském právním sporu (20-21). V srpnu 1819 Sklenčka Hanku vyzývá, aby navrhl „český nápis“ na nově budovanou kašnu na náměstí ve Dvoře Králové (19). Právní praxi justiciára Jana Sklenčky v jeho rodišti bychom dnes označili jako „samosoudce na vrchnostenském panství“. Úřad justiciára byl zaveden v rámci josefinských reforem.[7] Za svými „případy“ musel neustále putovat. Prakticky v každém dopise Sklenčka sděloval, kam má zrovna namířeno. Zmiňuje Náchod, Kartouzy, Smiřice, Cerekvice, Bydžov a také si stěžuje (18): „poněvadž jsem běžící měsíc málo doma se zdržel, neb neustále po těch horách jezdit musím“. Jeho práce byla tedy náročná na cestování. To byl také důvod, proč po Hankovi požaduje přímluvu, aby získal do svého právního rajónu i Miletínské panství, které se pro právní služby uvolnilo a které má blízko (32). Také zmínka o Rukopisu královédvorském se v dopisech objevuje. Sklenčka zajišťuje na podzim roku 1818 pro Hanku darovací listinu magistrátu, kterou Hanka požadoval (6 – 8). Hanka totiž již v témže roce vydává knižně první přepis RK a v lednu 1822 daruje originál RK do sbírek Národního musea. Sklenčka se pokouší nějaké exempláře Hankova vydání ve Dvoře Králové prodat, ale není moc úspěšný. Začátkem roku 1819 Sklenčka v dopise píše: „Král. rukopis jedinký jsem odbyl, druhé ležejí…“ (12). Jako červená nit se Sklenčkovou korespondencí vine finanční kompenzace, kterou vyplácí neznámé ženě v Praze a prostředníkem této transakce je právě V. Hanka. Od roku 1818 Sklenčka zasílá pravidelně „oné ženě“, kterou ovšem nikdy neuvede jménem, částku 10 florinů (= zlatých) měsíčně, což není v té době zanedbatelná částka (6 a další).[8] Od roku 1820 pak částku snižuje na 7 florinů (24). Důvod těchto plateb není nikde zmíněn, obvykle se Sklenčka vyjadřuje o těchto penězích trochu tajemně. Např. „ke známému účelu“, „na zapravení vejminku“ nebo „na stravu ženě“. Z těchto údajů nelze zcela přesně zjistit, jaké provinění se snaží Jan Sklenčka touto finanční kompenzací odčinit. Mohl to být jakýsi „čestný dluh“ za nenaplněný slib manželství, který na studiích neuváženě učinil nebo snad i alimenty na nemanželské dítě.[9]
Nález Rukopisu královédvorského
Jan Sklenčka sehrál důležitou roli při nálezu Rukopisu královédvorského. Byl to patrně on, kdo V. Hanku na výroční trh na Sv. Ludmilu dne 16. září 1817 do Dvora Králové pozval. Jak vyplývá z dopisů, Jan Sklenčka Hanku již od mládí obdivoval a často jej žádal o návštěvu Dvora Králové nebo se těšil na osobní setkání s ním. Sklenčka měl ještě jednoho přítele, kterým byl Pankrác Borč. Borč byl stejně jako Hanka o rok starší než Sklenčka a v roce 1814 byl vysvěcen na kněze. V dopise Hankovi 23. března 1814 (3) píše Sklenčka tuto doušku: „Nyní sem obdržel od přítele mého Borče list, ve kterém mi píše, že 3. dubna má se světských marností odříct“. Počínající slavista Hanka, justiciár Sklenčka i kaplan Borč byli tedy zhruba stejně staří a právě na sv. Ludmilu se v roce 1817 ve Dvoře Králové sešli.[10] Podle jednoho svědectví obědvali společně na děkanství, podle jiného seděli po obědě v hostinci. V této skupině Borč zastupoval místní farnost, Hanka již v té době intenzivně pátral po staročeských textech a Sklenčka oba tyto své přátele svedl dohromady. Téma nálezu RK bylo v literatuře již mnohokrát zpracováno a obvykle se uvádí, že se po obědě stočila řeč na Žižkovy střely, které zůstaly uloženy ve věžní kobce po husitských válkách. Trojice se vydala spolu s kostelníkovým synem Františkem Trnkou na prohlídku do věžní kobky, kde byl také toho dne RK nalezen. Spolu s nimi byl ještě přítomen Jan Šafr, synovec děkana Puše, který jako 14letý hoch pobýval na děkanství a jistě při takové dobrodružné výpravě do kostelní věže nemohl chybět.
Přítomnost Jana Sklenčky při samotném nálezu je ovšem málo pravděpodobná, protože V. Hanka ve své svědecké výpovědi před soudem Sklenčku jako účastníka nálezu neuvádí.[11] Je možné, že Sklenčka Hanku na děkanství pouze doprovodil a v onen sváteční den obědval u své ovdovělé matky a nálezu se nezúčastnil.[12] V pramenech byl často spatřován rozpor ve výpovědích, protože právě Jan Šafr, stejně jako nepřímý svědek nálezu, kalkant[13] František Krafka vypověděli, že členem této objevitelské výpravy do kostelní kobky byl ještě magistrátní kancelista[14] František Tinus. Dále pak byl místo kostelníkova vnuka Františka nově uváděn i jeho děd kostelník Josef Trnka.[15] Rozpory ve výpovědích svědků byly zdrojem nejrůznějších spekulací a pochybností o nálezu RK a také dalším dokladem jeho padělanosti. První, kdo tento rozpor zmínil, byl Josef Truhlář v časopise Athenaeum v roce 1886.[16] Tento rozpor se pokoušela vysvětlit řada obhájců pravosti RK, naposledy např. V. Kopecký (1969).[17] K těmto vysvětlením připojím ještě jedno zcela nové, které je založeno na listinném důkazu, který zůstal v tomto ohledu zatím nepovšimnut. Po nálezu rukopisu byl V. Hanka předvolán k purkmistrovi na radnici, aby o nálezu referoval. Toto svědectví je zachyceno v dopise V. Hanky knězi Dominiku Kinskému, který se zachoval v konceptu. Volně z dopisu cituji: „Pan Hanka přítomným na radnici něco z rukopisu přečetl, pan purkmistr byl velmi povděčen a nařídil, aby panu Hankovi byl ukázán archiv, není-li tam též něco zajímavého. I do věže kostela se znovu vrátili, ale nic víc zde nenalezli.“[18] Víme tedy, že V. Hanka navštívil věžní kobku kostela sv. Jana Křtitele nejméně dvakrát krátce po sobě. Poprvé při nálezu a podruhé po setkání s purkmistrem. Je tedy logické, že jej při druhé cestě do věžní kobky následoval i magistrátní kancelista František Tinus, aby mohl panu purkmistrovi zčerstva referovat. Kalkant František Krafka, který skupinu pouze sledoval zpovzdálí od varhan, registroval nejspíše skupinu v jiném složení, než byla ta prvá, která byla přítomna při nálezu rukopisu.[19] Zkusme si nyní obě návštěvy věžní kobky zrekonstruovat. Ve skupině nálezců byl jistě Borč i Hanka a také kostelníkův vnuk František Trnka, který kobku odemkl. Hanka dále uvádí děkanova synovce Jana Šafra, na kterého si ovšem František Trnka nepamatuje. Při následující návštěvě se skupina rozrostla o kancelistu Tinuse, přidal se i Sklenčka a místo kostelníkova vnuka Františka věžní kobku odemykal sám kostelník Josef Trnka. Všechny tyto účastníky nálezu uvádí děkanův synovec Jan Šafr.[20] Všechno by do sebe zapadalo, kdyby tehdy 14ti letý Šafr byl přítomen při obou návštěvách věžní kobky a po 50ti letech by si obě vzpomínky spojil do jediné události – nalezení RK.
Gebauerův „proužkový“ důkaz
Jedním z dokladů padělanosti RK byly tzv. proužky. Jedná se o to, že první dva listy rukopisu byly odstřiženy, takže z prvních čtyř popsaných stran zůstaly jen úzké proužky pergamenu se zbytky textu. Pro hlavního zastánce padělanosti prof. Gebauera[21] a později i spisovatele Ivanova,[22] byly proužky jasným důkazem podvrhu. Podle těchto autorů byly proužky popsány až po jejich odstřižení a jsou tedy výmluvným dokladem padělanosti. Existuje ovšem i zcela opačné svědectví, i když jen nepřímé, že se zmíněný rukopis nacházel ve věžní kobce dávno před návštěvou V. Hanky, který jej tedy mohl jen těžko do věžní kobky podvrhnout. Proužky mohou tedy být naopak dokladem, který z podvrhu V. Hanku očišťuje. Varhaník totiž spolu s kalkantem používali starých nepotřebných pergamenů z věžní kobky a odstřižky pergamenů utěsňovali svíčky ve svícnech a podsazovali opotřebené měchy varhan.[23] Pokud by ovšem
Hanka připravoval podvrh RK s oněmi proužky, musel by o této praxi varhaníka od Borče nebo Sklenčky předem vědět. Tím by dodal RK zdání autentičnosti starobylé památky. Borč a poté i Sklenčka by tedy museli být s touto praxí seznámeni a do Hankova podvrhu alespoň nepřímo zapojeni. Zachovaná korespondence mezi Hankou a Sklenčkou pro vědomý padělatelský komplot nesvědčí. Navíc existuje svědectví měšťana Aloise Birgla, který u soudu v roce 1858 vypověděl, že prý kaplan Borč mnohokrát litoval, že nalezený rukopis panu Hankovi přenechal.[24] Z výše uvedeného je zřejmé, že Sklenčka ani Borč nalezený rukopis za podvrh nepovažovali. V. Hanka také existenci „proužků“ nevyužil ve svůj prospěch u soudu kdy obhajoval svůj nález, ačkoli by se taková možnost nabízela, zvláště pokud by on sám připravoval proužky jako „důkaz původu“ nalezené památky.[25] Zmíním ještě jeden detail, který vyplynul z průzkumu spisovatele Ivanova v Kriminalistickém ústavu. Na okraji odstřižených proužků RK byla zjištěna blíže neurčená klihová hmota, která měla údajně usnadnit psaní na již odstřižené proužky až k okraji a měla také zamaskovat rozpíjející se inkoust. Ivanov píše, cit.: „Kdyby byl RK pravý, neexistuje logické vysvětlení, proč by byly plochy řezu proužků pečlivě potřeny klihem.“ Opakuji: „Máme jeden z důkazů…“[26] Ivanov ovšem neuvážil, že při podsazování varhanních měchů se používalo klihu, a klíh tak mohl ulpět na okraji odstřihovaných proužků od znečištěných nůžek, kterými varhaník předtím zastřihoval již klihem natřenou záplatu. Je to pochopitelně jen pouhá spekulace, ale ilustruje „metody dokazování“ tohoto týmu.[27] Na druhou stranu tzv. „proužkový důkaz“ nesdíleli všichni kritici RK. Jeden z našich předních paleografů prof. Gustav Friedrich ve své kritické stati k pravosti RK nepovažoval proužky za důkaz podvrženosti a neměl potřebu se o nich z tohoto pohledu vůbec zmínit.[28] V Městském museu ve Dvoře Králové je dodnes uchován žaltář literátské družiny s převazbou z roku 1592 darovaný děkanstvím, který má odstřižené první dva listy podobným způsobem, jako byly odstřiženy proužky RK.
Žižkovy střely
Střely do kuše, tzv. šipky nebo plitky, měly obvykle dřevěné tělo (dřík) z jasanového nebo smrkového dřeva, byly osazeny železným hrotem a v zadní části byla vlepena křidélka, tzv. letky. Jako materiál pro křidélka se používal především pergamen. Trojúhelníkový odstřižek pergamenu procházel štěrbinou v ose dříku a upevňoval se klihem. Václav Nebeský uvádí, že Hanka nalezl spolu s RK také několik těchto šipek s pergamenovými křidélky se zbytky textu RK. Text na pergamenu tvořilo ovšem podle sdělení V. Hanky jen několik písmenek, které nedávaly smysl. Tyto „odřízky“ se šipkami prý daroval knížeti Rudolfu Kinskému.[29] Další svědectví o těchto popsaných křidélkách podává J. V. Frič ve svých pamětech. Když Frič docházel za Hankou do Národního musea viděl ve sbírce muzea ony „Žižkovy šipky“ z věžní kobky, které byly „oblepeny“ odstřižky pergamenu, odpovídající svým vzhledem textu samotného RK. Hanka prý ale nedokázal nic souvislého z oněch odstřižků přečíst, kromě řádky „zakrákoce havran“.[30]
Indicií, které spojují RK s místem nálezu je tedy celá řada. Odstřižené proužky RK, které jsou odstřiženy podobně jako strany žaltáře. Svědectví, že tyto odstřižky byly používány na opravy varhan nebo ovinování svíček do svícnů. Pergamenová křidélka na šipkách, na kterých byly podle svědectví části textu RK. Všechny tyto indicie vzbuzují pochybnost o Hankově podvrhu RK a spojují rukopisný zlomek RK s místem nálezu ve Dvoře Králové. Přibývá také pochybností o Hankově autorství RK. Paleograf Zdeněk Fiala soudí, že i přes řadu podezření nelze považovat autorství V. Hanky za prokázané[31] a historik Lubomír Sršeň v rozsáhlém pojednání o V. Hankovi dokonce píše: „Závěry jednotlivých kapitol této studie nás dovedly k přesvědčení, že teze o Václavu Hankovi jako o tvůrci RK je velmi nepravděpodobná a nadále neudržitelná. Po skutečném autorovi RK bude tedy třeba i nadále pátrat.“[32]
Příloha
1
(V Praze, listopad – prosinec 1813)*
Ani lenost ani zapomenutí na Tě příčinou nejni, že sem tak dlouho nepsal, ale ty attesty sem tak dlouho dostat nemohl. Pan Kopeč ti psát chtěl, ale trochu nemocný jest, tak až po druhý. P. Mádr Tě dříve v katalogu nalézt nemohl, až syn přišel, který, poněvadž si druhou tam měl, pravil, že první nepravou ani sis ji neopravil; tak mu piš sám. Linda a všichni známí Tě pozdravuji; on by tam jíti chuť měl, že Ti co nejdříve psát bude. Společnosti více není; ti páni jsou tuze pyšní a sami pro sebe; což nám milý jest, poněvadž se tam vždy času, kterého teď tak nazbyt nemáme, mařilo. Často na Tě, milý příteli spomínám, obvzláštně když v českém obecném právu sme, to bych Ti P. Veita slyšet žádal, jak ty Němce tepe tak že ho již skoro žádný Němec neslyší, ačkoli jich ze začátku mnoho se zapsat dalo. Také hospodářství slyším. Ve 2hém roku nás jich ani 50 není, ale v prvním 150. Šťovíček, Payer a Pop také tam se vynachází, poslední od Parče, skrz Cecilii jest vypovězen. Já skoro nikam nevycházím, jedině někdy k Mariny sestře. U babetky jsem byl dvakrát a to sice popuzením Lindovým, s kterým nyní někdy chodím, ale také s ním mnoho není, jest hrubý sviňák; tam sme trochu dráždili J. N. Štěpánka, který milovníkem babiným jest, já sem také s ním ji zase jako před vagací, lichotil, což ho velmi mrzelo. Jednou co sem tu česky hráli, kdež Štěpánek také ruské oznámení přilepit dal.
Měj se dobře,
Tvůj přítel Sklenčka
* Datace je odvozena z obsahu. Sklenčka Lindovu žádost opakuje v lednu 1814. Podle Hanuše odjíždí Hanka do Vídně až okolo vánoc 1813. In: Josef HANUŚ, Literatura česká devatenáctého století, díl. I, Praha 1902, s. 659. V literární pozůstalosti V. Hanky je ovšem imatrikulační listina z Vídeňské univerzity datovaná již 12. listopadu 1813. In: LA PNP – fond Václav Hanka, doklady vlastní.
——————————————————————————————————————————
2
V Praze dne 2. ledna 1814
Milý příteli !
Velice se obdivuji, že mně nepíšeš, jestli si ty testimonia, který sem Ti po poště odeslal, obdržel. Linda Tě pozdravuje, abys mu zajisté psal, jak by tam ve Vídni vychodil, co by tam platu dostal, on má chut tam jet. Před včerem sem také s Liškou mluvil, on candidus* k novému létu gratulovat chodil, máš mu brzy psát. Také Tě jako tajemníka novin českých Vídeňských žádám, bys mně to jakožto příteli svému k vůli učinil; byste P. Burgrovi, který mým nabádáním také české noviny bráti bude, je zrouna adresem na něho budoucně posílali, neb on je velmi nepořádně dostává; co se porta týče, vám ho vynahradí. On bydlí na starém městě N. 12. Jakpak se Ti v collegium vede, jak Ti římské právo chutná? mě nehrubě. Kolik vás jich je v druhém roce? nás ani 50. Jakého pak máte professora? Máte také české obecné právo, čili rakouské? Jakpak se srounáváš s RAKUŠÁKY, nás zde také chtějí srakusit; včera provozovali v divadle Aschenbrödel**.
Měj se dobře a nezapomeň na to, o čehož Tě žádá
Tvůj přítel Sklenčka mpria***
Marii mám naději brzy spatřit.
* Lat. „upřímně“.
** Slovo je špatně čitelné, něm. „Popelka“. Premiéra Isouardovy opery ve Stavovském divadle 1. září 1814. In: Zdeněk NĚMEC, Weberova pražská léta: Z kroniky pražské opery, Praha 1944, s. 56.
*** mpria – manu propria, lat. „vlastní rukou“. Prakticky každý Sklenčkův podpis má připojeno toto latinské potvrzení pravosti. Je provedeno s kaligrafickou zdobností a je v souladu se zvyklostmi v latině kráceno.
——————————————————————————————————————————-
3
Že sem Ti milý příteli již tak dávno nepsal, ne zapomenutí na Tě (neb sme spolu vždy dobře) nýbrž dílem, že si mě na můj předešlý list žádné odpovědi nedal, dílem jak Ti neznámo nebude, zanepráždení římského práva (kterého nás včera Trabonian sprostil) příčinou bylo. Všichni známí Tě pozdravujou. Jodel, který concurs ty dny držaný nejlépe vypracoval, přijde hned po svátcích do Písku za professora syntaxeos.* Svoboda míní stolici učitelskou v Černovicích v Bukovině, kde lyceum zřídí, obdržet. Loupežníky již skončil, a nyní pracuje na Václavu Svatém, kterého plán nám ten týdeň ukazoval, on jich velmi mnoho tvoří, ale bohužel málo skončí. Linda bydlí v Tvém starém kvartýru u Mádlů. Běla se bude vdávat, na druhý měsíc budou svadby. Tvé dobré a veselé časy si mohu představit, neb i já vím, jak jest to milé v lůnu sličné dívky po skončených mrzutostech a prácech, na který mnohý den velmi plodný jest, si poodpočinout a se vyrazit. Já ale vz[d]álen od toho, čeho srdce miluje, v samotě truchlím; teď i to, co Justinián a starý Řím skrz mnoho léta sebral, mi často jest milý, neb s tím se obíraje, alespoň chvilkama zapomenu na to, což mi nejmilejší a mě tu chybí. Ale což pomůže to naříkání, čeho změnit nelze, když nám to osud železný tak uložil, tehdy s trpělivostí to snášejme, sladkou nadějí se koje, že to (snad) někdy jinak bude.
Měj se dobře a piš Tvému příteli Sklenčkovi mpria
*Jedná se o vyšší gymnaziální třídu – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————
4
V Praze dne 23. března 1814.
Nyní sem obdržel od přítele mého Borče list, v kterém mi píše, že 3. dubna má se světských marností odříct. 4 Milý příteli! Na Velký pátek jsme s Lindou byli na hoře Sionské* a tu mě Liška ukazoval list z Vídně od nějakého Hanky, to tě mohu ubezpečit, že sme všichni tři se do hromady sebrat museli, abysme těm novým slovům porozumněli, neb tam místo ž, š, ř, ch etc. divní háky a kliky byli; piš mě, snad to tam ve Vídni tak móda jest, jen se všichni obáváme, aby se to odtud (jakožto z hlavního sídla, podle kterého se všecko řídí) jen i sem nerozšířilo.** Jesli toho tvůrce té nové dobropisebnosti buď Ty, neb kdokoliv z Tvých zná přátel, tehdy Tě ve jménu celé milé naší vlasti žádám, bys ho na dobrou cestu přivedl, by zase jako kdy prve psal. Ty dny stoje na mostě se známýma sme slyšeli, že i ty nové Vídeňské noviny v té dobropisebnosti se vydávati budou, což se všem velice málo líbiti chtělo, a též Ti zvěstovati musím, že S. Vácslav to zaslechna, třikrát zaškaredil, z čeho všichni soudíme, že v České zemi málo se líbiti budou podle pravidla sice starého, ale pravdivého: Uti rex, ita grex.*** To vysvědčení z polního hospodářství Ti, jak nedříve s Zürchaurem se sejdu, vyzdvihnu a odešlu. Zejtra po těch tak krásných svátcích po prvý do koleje pudeme do kanonirského+ práva.
Za pozdravení mé milé Marie Ti děkuju, ona tu sice nyní není, ale k svatému Janu snad přijde; též i ode mě podobné vyřiď mě sice neznámé, ale skrz Tě i mi milé (smím-li se tak vyjádřiti) Fanysce. Pozdravuj známý: Krčmáře, Heka a Stolle.
Měj se dobře a piš mě brzy.
Tvůj přítel Sklenčka mpria
V Praze v Tvém starém bytu na stolku zeleným plátnem potaženým dne 15. Aprile 1814
Pozdravuju Tvého řeznického psa s tím brummajslem, též Ti mám vyřídit poroučení od karolínské mlíkařky, již se kolikrát na toho pána, co ráno tam mléko pil, ptala. Dnes od poledne jsem potkal Lypel, ta ti je širší než delší. Je-li Ti Karel Pajer ještě něco dlužen, tehdy piš a sice v spůsobu plnomocenství, já i Linda, kterým též dlužen jest, chceme j[e]ho querela ad exhibendum u Dr. Likavce žalovati.++
*Hora Sionská – dobový název pro Strahov.
** Na počátku 19. stol. se uvažovalo o vytvoření nového všeslovanského písma, které by se obešlo bez diakritických znamének. Např. Václav Hanka chtěl zavést podle cyrilice znaky ч = [č], з = [ž] nebo ђ = [ch]. Tyto pokusy se však nakonec neprosadily. In: Alena FIEDLEROVÁ et al, Úvod do studia historického vývoje češtiny, Praha 2008, FF UK, elektronická publikace, s. 15.
*** Lat. „Jaký král, taková družina“.
+ Zřejmě má být kanonického – pozn. VK.
++ Jde o žádost např. na základě svědeckých důkazů – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————-
5
V Praze dne 24. července 1814
Rozmilý příteli !
Již třikráte Luna své stratila rohy, ale nadarmo od Tebe očekávám mě vždy tak milé psaní; snad již oheň přátelství který že mezi námi plápolá sem snil, uhasl a nebo maje jiných druhů množství si na mě docela zapomenul? Od cizích lidí sem ty dny slyšel, že domů na vagace jíti chceš, což mě velmi těší, neb já sem se již toho potěšení Tě letos spatřiti, docela zbavenu býti domníval; jen mě piš, a to brzy, neb sem si jen do 24. srpna v Praze zdržeti před[s]evzal a pak se k ocovským stanům odebrati. Obzvláště na s. Jana sem na Tě myslel, vida více mnoho než jiný léta sličných po Praze se procházeti dívek; ale jedna ze všech těch nezčislných pluků mě tu nejvíce těšila a to byla hádej která? – Marie. Já se letos více, jak jindá na ty vagace těším, a jen málo dnů ještě se skončí, a naše snaž[e]ní se vyplní žádost. Suchánek Tě pozdravuje, že jak examina odbyde, se na cestu odebere. Před párma* neděli obloupili kostel na Bílé hoře. Pro druhé více, musí, aby poštu nezmeškal, skončit
Tvůj přítel Sklenčka mpria
* Několika – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————–
6
V Králové Dvoře dne 28. (srpen 1818)*
Rozmilý příteli!
Šťastně jsem se domů dostal; má Mary mě se svou sestrou přijela naproti, potom sme se stavili v Mileti v lázních, a k večeru do milé vlasti sme triumf drželi. Mě se to zde obzvláštně líbí, již také sem něco k práci dostal, ačkoliv tu teprv dnes třetí den sem. Obležení i dnes ku Praze spěchá. Nemohl sem dle Tvé žádosti psaní v Jičíně na poštu odevzdat, neb sme tam, místo v outerý na poledne již v pondělí na noc přijeli. Tvé vydání Rukopisu Kralod. zde skoro každého těší, obzvláště pan děkan, kterému jsem Tvou žádost na magistrát četl, radostí slzel, mezi Němci nezněmčilému se mu nejvíce líbilo. Jen se bojím, aby Ti v cenzuře (která z Němců spletena jest) to nevymazali. Zde Ti posílám 10 f** k dalšímu známému odvedení vejměnku. Doslal Linda ty vesty? Dojdi panu Picherovi u kasíra v Konviktu, jestli to již od magistrátu má a pošli mě to po dodavateli. Bude-li štemple zapravení třeba, tak to za mě p. Picherovi zaplať, já Ti to po první příležitosti odešlu. Mary, Borč a všechny známý Tě pozdravujou,
Měj se dobře a piš svému Sklenčkovi
* Datace je odvozena z komparace dvou dopisů. V. Hanka adresuje 15. srpna 1818 magistrátu Dvora Králové žádost, kde píše „mezi Němci nezněmčelému“. In: Dopis V. Hanky, Knihovna NM, sign. 1Cb2/13.
** Měnovou jednotkou f se rozumí florin, tj. rakousko-uherský zlatý.
——————————————————————————————————————————–
7
V Králové Dvoře dne 19. září 1818
Rozmilý příteli!
Nevyšel žádný díl Červeného (Roth)?* Dojdi pro něho k Chromému a dones ho k strejci. Má-li to Pichera, tedy mi to odešli. Co říká Nejedlý psaní? Já se tu mám dobře. Zde mě ujde pěkně čas, a po světě se vozím, ve čtvrtek jsem byl v Náchodě, a v pondělí jedu do Kartouz. Tvé přivlasnení sem ještě od magistrátu neobdržel, měli tu komissi, tak všecko se tu zdrželo; jak to dostanu, tak Ti ho odešlu. Dostal Linda vesty? Pozdravuj ho.
Na psaní Tě čeká
Tvůj Sklenčka mpria
Pozdravujou Tě Maryi, Borč a všechni známí. Dodej psaní panu Sťasnému. Zde jest 10 f k známému cíli!
* Právní předpisy a zákony vycházející jako jedenáctidílná encyklopedie (1817 – 1819): „Auszug aller im Königreiche Böhmen bestehenden Verordnungen und Gesetze nach Johann Roths“ (=Přehled všech existujících nařízení a zákonů v Království českém od Johanna Rotha).
—————————————————————————————————————————–
8
V Králové Dvoře dne 4. října 1818
Rozmilý !
Dedikaci Ti až dosavad poslat nemohu, neb sem ji ještě od magistrátu nedostal; jak ji obdržím, Ti ji zdržovat nebudu. Chromý bydlí u sv. Jakuba u Kopmana, vem mi tam Rota a pošli s tou příležitostí. Lindovy vesty sou u Václavíka Ignáce, vem je tam, a dej Lindovi, obdržiž ještě od něho 10 f, ty si nechej na výminek. Kdybys přes dva měsíce [se] venku zdržel, buď tak dobrý, a zaprav vejminku, u naší přítomnosti se zrounáme. Dostals to již od pražského magistrátu, tak mě to odešli.
Pozdravení od M. a B. piš něco nového Tvému Ski mpria na p[r]ospěch.
——————————————————————————————————————————–
9
V Králové Dvoře dne 30. října 1818
Milý příteli! Nynější příležitosti jsem od Tebe očekával psaní a Rota, ale darmo. Tedy druhou tam jdoucí mě to odešli. Těch 10 f, který mě Linda ještě za vesty povinen jest, od něho si k známému cíli vyz[d]vihni. Od maatu* si ještě nic neobdržel? Mě zde čas čerstvě odběhne, neb mám co dělat, dnes mám zde Tagputzung** a zejtra v Smiřicích. Pozdravuj všechny známý, Lindu, Šťasného, Durasovy etc.
Měj se dobře
Tvůj Ska mpria
* Magistrátu – pozn. VK.
** Něm. „denní úklid“.
—————————————————————————————————————————–
10
V Králové Dvoře 20. listopadu 1818
Rozmilý příteli !
Za nám odeslaný rukopisy Kr. Ti já i Borč děkujem. Také jsem slavnému magistrátu určitý v celém sedění odevzdal, který také vděčně přijali, a zatím Ti oustně díky vyříditi mám. Od Chromého mě, až desátý díl Rota vyjde, vyzd[v]ihni, že na budoucí nepředplatím. Zde Ti posílám 20 f ženě, 10 f pro Novembr, kterýchs vyplatil, a 10 f pro budoucí měsíc a tak sme v pořádku. Linda mě vesty zpátky poslal a psaní, plný hloupostí, jemu (jak víš) podobné. Od pražského maatu jsem již žádané věci obdržel, řekni Picherovi, aby za mě štempl a taxy zaplatil, dal sem mu při odchodu peníze, a aby ti tax notu dal, kterou mě odešli. Oznámení rukopis sme v německých novinách obdrželi. Můžeš nějaký počet exemplářů do naší krajiny mě dát do komissi, a v novinách oznámit, najde se dost kupců. Abys žádané místo ve Lvově obdržel, bych Ti přál, ale dříve bys nás snad ještě navštívil? Pozdravení od M. a B. a taky od Purma, který zde včera byl, on jest reychtářem v Bukovině, a pravil, že Winter již farářem jest.
Měj se dobře
Tvůj Ska mpria
——————————————————————————————————————————–
11
V Králové Dvoře dne 3. ledna 1819
Milý příteli !
Zde Ti odesílám 15 f – 10 k známému cíli, a 5 f k dodání Lindovi, který mně na vesty předplatil. Rukopis jsem jediný odbyl, vzal ho Purm rychtář Bukovinský. On mě ale slíbil více jich odbýti. Buď tak dobrý a odešli mě Rota a Chromého. Po druhé více, neb příležitost do Cerekvice mě čeká.
Měj se dobře
Tvůj Ska mpria
——————————————————————————————————————————
12
V Králové Dvoře dne 9. února 1819
Rozmilý příteli!
Jen veliké zanepráždení jsou toho vin[n]i, že sem Ti již po kolika příležitostí do Prahy jdoucích nic nepsal, ba ani Ti posledně 10 f neodeslal. Nyní je Ti odesílám, a bys je patřičně odvedl, žádám. Král. rukopis sem jedinký odbyl, druhé ležejí, snad o tom žádný povědomosti nemá, že také u mne k dostání jsou, musíš to novinama oznámit. Ty dni sem byl v K. Hradci a stavil sem se u P. Hybnera, on přijde do Prahy za professora na staré město.* Odešli mě Rota.
Sklenčka mpria
* Staré Město pražské – pozn. VK.
—————————————————————————————————————————-
13
V Králové Dvoře dne 4. března (1819)*
Rozmilý příteli!
Především přijmi naše vděčné díky za Tvé upřímné na nás zpomenutí, a odeslaný obrázek velice mě by to bylo těšilo, kdybys nás byl navštívil. Já sem teď tuze spokojený, a pracuju (což mě zde neschází) pokojněji. Tvé exempláře neodchází, nyní jsme je dali s Borčem, který Tě pozdravuje, jednomu muži k roznesení do světa; jak první peníze dostanu, Ti je odešlu. Zde máš 10 fr k známému cíli. Na léto se snad uhlídáme. Doufám, že mě navštívíš, a několika dnů se mnou a mou ženuškou strávíš? Co pak v světě nového? Mě Nemesis** ani novin čísti nepopřeje. Vyšel-li pak již 11 tý díl Rota? Jestli se pak s juristvím zabejváš, nebo ho docela zanechal? Co dělaj Durasovi a Sťastný, jsou ještě v Praze? Pozdravuj je. Kdybys měl do Ruslandu,*** tak se u nás stav.
Měj se dobře a často na nás zpomínej, tak žádá má milá ženuška a Tvůj Ska Jan
Z jaké knihy je ten nám zaslaný obrázek z české, čili německé?
* Vročení je odvozeno z obsahu. Podle malého zájmu o exempláře RK a požadavku na 11. dílu Rota jde nejspíše o rok 1819.
** Řecká nelítostná bohyně, vykonavatelka boží spravedlnosti a osudu, jenž každému podle zásluh náleží.
*** Nejspíš míněna cesta do Ruska – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————–
14
V Králové Dvoře dne 20. března 1819
Milý příteli!
Zde Ti odesílám 10 f k známému cíli, buď tak dobrý a pošli nám karty k vykládání s krásnýma obrázky; piš co budou koštovat, peníze Ti odešlu. Rot jestli již zase dále vyšel, mě ho pošli, a také katalog právnických kněh, abych věděl, co nového a řádného se v juridickým světě děje. Za odeslaný dar Ti děkujem. Hespera, a v něm se vynacházející N. 9. sem ještě nespatřil, ale náš purgmistr, který ho zde drží, mě ho pučit připověděl. Šťastný (Karl Vinzenz Salomon) přijde, jakž Ti snad povědomo jest, do Třebochovic. V outerý umřel žirecký vrchní Müller. Pozdravení od mé ženušky.
Měj se dobře a piš Tvému Skovi mpria
Buď tak dobrý a kup mě u Endrsa Schusters Kommentar überr des allg. Bürger. Gesetzbuch 816 a ty vykládací karty, zde jest 10 f, a piš, co koštujou.
——————————————————————————————————————————-
15
V Králové Dvoře dne 18. dubna 1819
Milý příteli !
Za mě odeslaného Rota a Šustera Ti děkuju, a prosím o 10 tý díl, vyšel-li již? Zde Ti odesílám známých 10 f, buď tak dobrý, a odevzdej je na patřicí místo.
Měj se dobře, neb pozpíchá do Bydžova Tvůj Sklenčka mpria
Po druhé více!
——————————————————————————————————————————-
16
V Králové Dvoře dne 22. máje 1819
Milý příteli!
To Ti již z nového bytu píšu, do kterého sme se v outerý stěhovali; zde Ti odesílám 10 f k známému cíli, a jestli poslední díl Rota již vyšel, tak abys mě ho po dodavateli odeslal, žádám. Již sem skoro toho mínění byl, Prahu a Vás navštívit, neb jsem měl v B. Tejnici kommissi mít, ale dalekost cesty mě odrazila, tak písebně jednáme. Když ale já Tebe navštívit zaneprážden sem, tak snad Ty nás navštívíš, alespoň na vagace, neb tam v Praze splesnivíš, nepřídeš-li na zdravé povětří. Piš mě, kdy Tě máme čekat. Pozdravení od mé ženušky.
Tvůj přítel Ska mpria
——————————————————————————————————————————–
17
V Králové Dvoře dne 7. června 1819
Milý příteli! Obsah mého listu jest žádost, jestli již poslední díl Rota vyšel, bys mě ho odeslal, neb ho velmi potřebuju; také mě po dodavateli dej vědět, jestli Šuster již něco svého Kommentaru vydal, a posledně jestli vydavatel měst, již naši vlast Král. Dvůr vyhotovil, tak mě krásný obraz hleď zaopatřit; a také mě piš, jaké města sou venku a cenu.
Odpust, že tě saméma komissi obtěžuji, kdybys něco žádal, tak poroučej Svým[u] Sklenčkovi
Poroučení ode všech.
——————————————————————————————————————————–
18
V Králové Dvoře dne 4. července 1819
Milý příteli !
Že jsem Ti 10 f známých patřičně neodeslal, byla příčina, že sem doma nebyl, když poslední příležitost do Prahy odešla, nyní zde jsou, buď tak dobrý a odveď je. Také Tě žádám, bys mě poslední díl Rota odeslal po příležitosti této a psal, jestli Šuster dál pokračuje, neb co v juriství nového, neb samou prací žádných novin čísti nemohu.
Měj se dobře, a často spomeň na Tvého Sku mpria
Pozdravení od mé ženušky a od všech známých.
——————————————————————————————————————————–
19
V Králové Dvoře dne 29. srpna 1819
Milý příteli !
Že sem Ti již tak dávný čas nepsal, byla příčina, poněvadž jsem běžící měsíc málo doma se zdržel, neb neustále po těch horách jezdit musím. Zde Ti odesílám 10 f k známému zapravení. Bezpochyby Ti povědomo bude, že zde ve vlasti naší sme předešlého roku vodárnu vystavěli, kde vodu pramenitou s lesa (nad podharti u slunce) přes 400 sáhů vedem, letos se staví kašna kamená u prostřed náměstí; figuru v Praze dvorský řezbář Platzer pracuje, tak my oumyslu sme, pod tu figuru nápis chronograficky vytesat dát, který by důvtipností svou skutek ten skvostný okrášloval, a to sice v řeči mateřské české. My zde všichni každý jeden děláme, tak buď tak dobrý, a také nám nějaký pošli, pak je budem číst, a který za nejlepší uznáme, přijde pod sochu. Letos mám-li Tě k nám čekat ? můžeš-li se odprázdnit, přijď na posvícení.
Zatím se měj dobře, neb mě čeká příležitost do Náchoda.
Tvůj přítel Sklenčka Jan
—————————————————————————————————————————–
20
V Králové Dvoře dne 11. září 1819
Milý příteli!
Zde následuje 10 f na měsíc září. Hned po obdržení Tvého psaní sem pro otce poslal, a s bratrem, který na místo jeho přišel, něco rozmluvil, oni ale v rozepři proti Francoj žádných důkazů nemají, tehdy jim nic jiného neostane, nežli jej na hlavní přísahu hnáti. Já sem jim také žádost k přátelskému narovnání udělal na pravomocnost Medlešickou, která ještě zde leží, neb bratr, který pro ní v neděli přijid měl, nepřišel. Buď tak dobrý a pošli mě od Widtmanna Schuster über das Baurecht des [1]819 gr. 8 – 8 f geb. 8 f 36 x. a potom
Nechej ho je kantor!*
xxx
und den entgeldlichen Verträgen über Dienstleistungen d. 8 Wien 1 f.
Kdyby ale vázaný nebyl, nech ho vázat, zde máš na to 10 f. Šustra taky vázaného
Tvému příteli Sklenčkovi
36 x Ti dá Seydl.
* To je poznámka nad škrtnutým řádkem – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————
21
V Králové Dvoře dne 29. října 1819
Rozmilý příteli!
Že ste právní důležitost s bratrem Medlešickým Havelkovi odevzdali, jest mě milý, neb on to blíž má, tehdy to nejní s tak velkýma outraty spojeno, kdyby třebas i komis prošlá byla, tehdy ji Havelka může nassumovat, otec jemu ale musí dát plnomocenství. Falbrichtovi sem ještě vypovědět nemohl, neb obligaci nemám, jest v Pardubicích u městských kněh, Verständigungsrathschlag který mám, může bratr Jan, (který ke mě přijít může a s kterým bych rád dříve mluvil) ode mě dostat; piš jemu tehdy, ať ke mě brzy přijde. Buď tak dobrý, a odevzdej kufr, který Ti Vonka přiveze, ženě, která k Tobě každý měsíc chodí, ona si pro něj sama přijde.
Měj se dobře
Tvůj přítel Sklenčka mpria
——————————————————————————————————————————–
22
V Králové Dvoře dne 10. prosince 1819
Milý příteli!
Buď tak dobrý a dodej přítomné psaní ženě, které si dával měsíčně peníze, jestli pak Ti již také ta žena dala těch 10 f spátky, coz mě o nich psal? piš mě, abych to mohl spořádat. Dne 18. před měsíce(m) narodil se nám syn Richard. Jak se Ti líbí to jméno? Piš mě, co koštuje Sternerns Geschichte Böhmens a je-li již vázána, abych také něco věděl o Janu a jinších.
Měj se dobře
Tvůj Sklenčka mpria
Pěkný poroučení od mé milé ženy. Má být Cornova k dostání u vydavatele. Posla nemusíš platit, neb já tu vždy platím.
——————————————————————————————————————————–
23
V Králové Dvoře dne 15. února 1820
Milý příteli!
Zde Ti odesílám těch ještě dlužných 15 fr. a žádám, bys přítomné psaní ženě odevzdal; také jestli oné v Tvé nepřítomnosti obdržené psaní ještě u Tebe leží, je dodej. Proč si, jsa v naší krajině, nás nenavštívil? Buď tak dobrý, a piš mě, co koštuje česká kniha zákonů měst[s]kých, neb ji nyní tuze potřebuji. Na léto doufám Prahu navštívit, a jestli mě možné bude, se tam několik dní zdržet, tak všechny známé místa spolu proběháme. Piš mě, co tam nového.
Podruhé více od tvého upřímného Sky mpria
——————————————————————————————————————————–
24
V Králové Dvoře dne 3. července 1820
Rozmilý příteli!
Odpusť, že jsem Ti již tak dávno nepsal, a peníze měsíčně neposlal příčina byla, že mě mi nynější zaneprázdnění a práci málo kdy doma zastihly, a taky příležitost do Prahy sem zmeškal. Zde Ti odesílám 31 f W.W.a sice
pro měsíc duben 10,- f
máj 7,-
červen 7,-
červenec 7,-
činí 31,- f
Jestli si pro ty 3 měsíce ženě více dal, si je budoucně sraz, neb měsíčně jen po 7 f. dostane. Jen to již tenkrát odpusť, pro budoucnost se lepší pořádek v té důležitosti povede. Nyní milý příteli mám ještě jednu žádost, poněvadž sem na panství poličanském justiciárem*, které, jak Ti povědomo bude české podání má, tehdy potřebuju českou knihu zákonů měs[ts]kých, a trestních; buď tak dobrý a piš mě, co koštujou? Bych Ti budoucí příležitost na ně peníze poslat mohl.
Měj se dobře, a piš Tvému příteli upřímnému Sklenčkovi Janu
Od mé ženy poroučení.
* Justiciár (justiciář) – samosoudce na vrchnostenském panství. Císař Josef II. reformoval v letech 1784 – 1786 vrchnostenské soudnictví a donutil vrchnosti, aby jeho vykonávaní přenesly na zkoušené úředníky s právnickým vzděláním.
——————————————————————————————————————————-
25
V Králové Dvoře dne 25. listopadu 1820
Rozmilý příteli!
Zde Ti zas posílám Ruk. Kr., s kterých sem jenom 2 exempláře odbyl, neb starodávný přísloví jest, nemo propheta in patria;* co koštujou, mě piš, bych Ti mohl peníze, za ně odeslat. Tejkaje se známé ženy (který příležící psaní odevzdati prosím) více peněz žádných nedávej; co se ale již vydaných dotýče, tak mě piš, na kolik měsíců, a mnoho-li peněz od Tebe již vybráno má, a tehdy jak v důležitosti té spolu stojíme, bych to jednou na čisto vypořádat mohl. Jak se v tý Praze máš, a co ustavičně děláš? Mě se tak dalece dobře vede, a spokojený sem, práce je dost, jenom kdyby bylo více peněz. Těšil sem se, že v létě Prahu navštívím, ale ustavičné zaneprázdnění, a stavání mě toho zničeměly; až ke mě přijdeš, tak se tu nepoznáš (scilicet).** Kdy pak toho potěšení okusíme, Tvou osvícenost v našich rozbořených zdech spatřiti, a ji s střelbou z bouchárně slaviti? Jesli Tobě se odstraniti možno, tak bys mě veliké potěšení učinil, kdybys mě navštívil.
Pozdravuj všechny známý, a přejicí Tvému upřímnému příteli Skovi mpria
* Lat. „Nikdo není prorokem ve své zemi“.
** Lat. „nepochybně“.
——————————————————————————————————————————–
26
V Králové Dvoře dne 11. ledna 1821
Rozmilý příteli!
Zde Ti odesílám
35 f za stravu ženě vydaných,
pak za zákony 4,-
a za rukopis Kralodvorský dva exemplári 3,-
V sumě 42 f. W.W.
a děkuji Ti za čekání. Buď tak dobrý a zeptej se u Widtmana co koštuje Kropčeks Gesetze 36 Band
37 –
38 –
39 –
40 –
co každý s těch zde jmenovaných svazků, co nevázaný a co vázaný?
Měj se dobře Tvůj přítel Ska mpria
——————————————————————————————————————————–
27
V Králové Dvoře dne 26. února 1821
Rozmilý příteli!
Abys sobě vždy na mě nestěžoval, že Ti nevykážu fundus jistý k zaplacení známé ženy, tak Ti posílám 12 f stř. p. nebo 30 f W.W., tehdy budeš mít na leden, únor, březen a duben zaplaceno, a pro máj budu mít 2 f k dobrému. Buď tak dobrý a zeptej se u Widmana, jestli 36 tý zvazek Kropáčka, zákony všechny v roce 1816 vyšlý, v sobě obsahuje? Je-li tomu tak, tak ho mě pošli, a piš, co koštuje, po první příležitosti penize obdržíš. Pak se při té příležitosti zeptej, co nařízení 1819 od c.k. zemského gubernium oznámení, a Renihardte Bergrecht koštujou ? Nevíš, kdy bude ta loterie na těch 7 statků, který v loni v máji býti měl, a co handlovní dům Ballebene and comp., za ně dobrý stojí? snad toho se také u Widmana dozvědět můžeš? Za to, jestli statky vyhraju, u mě budeš: ObersterBibliothekenverwahrerrefenderiusdirektor! neb já při 10 losích mám velkou naději k výhře. Jak pak se v tý Praze máš, a co nyní tvé zaneprázdnění jest? Kdo pak se z známých a kollegův ještě v Praze vynachází? Jestli pak již ženatý si? a kdyby pak se jednou zas uhlídáme? Máš-li víc času než já, tak přiď, já a má žena (která Tě pozdravuje) Tě rádi uhlídáme!
Měj se dobře a často spomeň na Tvého upřímného přítele Sku mpria
Zeptej se, zač by přišel ocelový Petschierstöckel* s mým jménem? jen s krátkým držadlištětem, poněvadž má přijd k presu!
* Něm. „pečetítko“ – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————–
28
V Králové Dvoře dne 12. prosince 1821
Milý příteli!
Posel Tobě odevzdá 85 kusů staré mince 13 ¼ lotů,* buď tak dobrý a prodej je v Praze, lot má být po 2 f W.W. Co více přetržíš, bude Tvé; jestli bys ale 2 f za lot dostat nemohl, tak je zas spátky pošli. Snad by je v národním Muzeum potřebovat mohli, poněvadž sou mince české, jen za ně 26 f 30 xé W.W. pošli. Ony patřej panu Siebrovi, který je v Habru koupil.
Měj se dobře a zas poroučení s Tvým přítelem Skou
* Stará váhová jednotka, 1 lot = 16 g – pozn. VK.
——————————————————————————————————————————–
29
V Králové Dvoře dne 3. máje 1822
Rozmilý příteli!
Odpusť, že sem Tobě na Tvé vždy milé psaní od 15. března b. r., v kterémž si mě nejdůležitější věc života Tvůj sňatek oznámil, dosavád neodpověděl; mé neustálé cesty toho příčina sou! Já Tobě tehdy vinšuju, by se Tě v tom sv. manželstvu tak, jako mě vedlo, a zajisté spokojený budeš! Ale Tys v Tvém posledním psaní mě nejhlavnější věc psáti opomenul, totiž jméno Tvé vyvolené; možná je, že ji neznám, ale přece jako jedno tělo přítele mě milá jest. Byl bych letos rád do Prahy přijel, ale mě ani na 2 dni odstranění možné nejní. Také vejš podotknutá příčina peníze známé zdržela, který Ti v sumě 26 f odesílám; kdyby se ale budoucně státi mělo, že v patřičný čas by nepřišly, tak ženu víc nevyplácej napřed; neb ona může sama o ně psát, a na ten spůsob Ty i já od ouřadu nám obou nemilého sproštěni budeme. 26 f obdržíš a 2 f sem musel dát Siebrovi za podvržené staré groše, a budeš mít zaplaceno na 4 měsíce.
Pozdravuj ode mě pana hraběte z Kolovratu a rytíře ze Slavče, a obzvláštně Tvou ženu.
Tvůj přítel Ska mpria
——————————————————————————————————————————-
30
(bez datace)
Rozmilý příteli!
K celému vyjednání a vyrounání známé důležitosti mé zde 15 f W č. zanecháno bylo, které Tobě po přítomném poslu odesílám; kdybys ale ještě něco k dobírání míti měl, tak jen piš, a já Tě to u dlužníka vymůžu, a hned odešlu. Jak pak se máš a co dělá Tvá choti? (kterou ode mě a neznámým spůsobem od mé ženy pozdravuj) máte již malého neb malou Hančičku? Já již mám 3! Odpusť, že musím přestat, neb na mě příležitost čeká.
Tvůj, jak vždy přítel Sklenčka mpria
——————————————————————————————————————————–
31
(bez datace)
Rozmilý příteli!
Ta nám povědomá žena zde u mě byla, a sobě stěžuje, že půldruhého léta od Tebe žádných peněz neobdržela. Poněvadž to udání mě podezřelý jest, tehdy mě piš, jestli dle psaní od března obdrželých 15 f pak ale potvrzení od srpna obdrželých 35,- jí si odevzdal.
S tím se měj dobře a pozdravuj ode mě a moji Tvou choti Tvůj Sklenčka
——————————————————————————————————————————–
32
Rozmilý příteli!
Ty se budeš asi divit, ode mě zas jednou psaní dostat! ale tentkrát Tě přicházím něco velmi důležitýho žádat. Ty, a neb Tvé známí a přátelé budou snad s panem Ignácem Falgem vlastníkem panství Miletínského, který v zimě v Praze bydlí, a neb alespoň se jeho nejlepším přítelem a jeho bývalým vychovatelem P. Vincencem Pacákem, a neb alespoň s p. doctorem práv Janem Grosem N-er 57 na novém městě známý; poslednější jest Falgovský splnomocník. Má žádost pozůstává tehdy v tom, bych Tvým a Tvých známých oučinkováním na panství Miletínském prázdný justiciariát obdržeti mohl, který by mě velmi příhodný byl, poněvadž již na sousedském panství Poličanech justiciariát mám, a od Miletína jen míli vzdálený bydlím. Té pevné naděje, že všechno k dosáhnutí mého předsevzetí vynaložiti neopomeneš, pozdravuju Tě i Tvou milou choť s mou ženou, a v očekávání brzké odpovědi zůstávám
Tvůj věrný přítel v Králové Dvoře dne 5. dubna 1832 Sklenčka mpria
——————————————————————————————————————————–
Dopisy Jana Sklenčky Václavu Hankovi v letech 1813 – 1832
Ing. Pavel Kolář (ed.) Doc. Dr. Vladimír Koblížek, PhD. (ed.)
Pramen: LA PNP – fond Václav Hanka
Poznámky k transkripci dopisů
V zásadě bylo ponecháno znění dopisů. Přizpůsobeno bylo psaní velkých písmen podle současných pravopisných zásad (respektováno bylo psaní zájmen Ty, Tvůj, Tvého apod.). Byl zachován původní pravopis předpon a předložek s- / z- a s a z, avšak podoba znělosti uvnitř slov nebyla respektována (ne lechký, ale lehký). Psaní i a y bylo do značné míry přizpůsobeno současnému stavu ortografie (např. ve shodě přísudku s podmětem); ponechány byly jen některé případy nespisovného (obecně českého) vyjadřování, např. psaní, plný hloupostí. Nářeční vlivy severovýchodočeského regionu jsou rovněž patrné, kupř. u naší přítomnosti se zrounáme. Pokud jde o interpunkci, je zachováno původní Sklenčkovo členění textu (včetně středníků, otazníků či vykřičníků); ve shodě s pisatelem dopisů se na počátku větných celků v uvedených případech zachovávají malá písmena.
Poděkování
K edici dopisů přispěl autorovi významnou pomocí doc. Dr. Vladimír Koblížek, PhD., v textu je uveden pod zkratkou VK. Je také autorem „Poznámek k transkripci dopisů“.
[1] Václav Hanka (* 10. června 1791 v Hořiněvsi; + 12. ledna 1861 v Praze)
[2] Jan Sklenčka (* 12. října 1792 Dvůr Králové n/L.; + 13. března 1837 Dvůr Králové n/L.) In: SOA Zámrsk, sign. 35-7 matrika N 1785-1810 a sign. 35-20 matrika Z 1835-1860.
[3] Jan MÁCHAL, Hankovy písně a Prostonárodní srbská muza do Čech převedená, Praha 1918, s. 59.
[4] Pankrác Borč (* 1. března 1791 Dvůr Králové n/L.; + 3. ledna 1824 na Kuksu)
[5] Katalog studentů letního semestru 4. ročníku Právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy university ve školním roce 1815/1816. Archiv UK Praha.
[6] Pořadové číslo dopisu v příloze.
[7] Jurisdikční normou ze dne 11. února 1784, patentem ze dne 11. května 1786 a řadou jiných předpisů bylo vrchnostem nařízeno, že hospodářští úřadové vrchnostenští mají vésti záležitosti knihovní a souditi ve věcech nesporných, ve věcech sporných pouze potud, pokud jde o dluhy a urážky na cti, a že všechno ostatní konání civilní soudní moci nad poddanými má se svěřiti na každém panství zvláštnímu justiciárovi. Kde vrchnosti měly menší statky, mohly se spolčiti a pro několik vesnic společného justiciára jmenovati. In: Ottův slovník naučný. Praha: Otto 1893, díl VI, Čechy – Danseur, s. 536.
[8] Okolo roku 1820 činila mzda nádeníka 18 – 24 krejcarů denně, což odpovídá měsíčnímu výdělku cca 10 zlatých. Tesařský mistr měl mzdu zhruba dvojnásobnou. In: Emanuela NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ et al, Krátký přehled českého mincovnictví a tabulky cen a mezd, Opava 1964.
[9] Prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., dr. h. c. – ústní sdělení.
[10] Hankovi a Borčovi bylo v době nálezu 26 let, Sklenčkovi 25 let.
[11] Váczslav FLAJŠHANS, Hankův proces proti Kuhovi, zpráva dle soudních spisů, in: Osvěta, roč. 27, díl 1, 1897, s. 12.
[12] Podle záznamu v matrice zemřel Sklenčkův otec již 24. července 1810 ve věku 48 let na souchotiny. In: SOA Zámrsk, sign. 35-18 matrika Z 1785-1810.
[13] Kalkant šlapal měchy u varhan.
[14] Nižší kancelářský úředník.
[15] Sporný byl i vzájemný rodinný poměr Františka a Josefa Trnky. František mluví o Josefovi jako o „dědu“, ale farář Vogel označuje Františka za jeho syna. Navíc Jan Šafr vypověděl, že kostelníku Josefu Trnkovi bylo v době nálezu asi 50 let. Protože Františku Trnkovi bylo v době nálezu 21 let, vypadá jeho výpověď o „dědu“ podezřele. Spisovatel Ivanov zjistil úmrtí kostelníka Josefa Trnky v matrice. Zemřel v roce 1834 ve věku 89 let. V době nálezu mu tedy nebylo 50 let, jak odhadoval Šafr, ale 72 let. Pak je tedy výpověď Františka Trnky o svém „dědu“ věrohodná a farář Vogel se patrně spletl. In: Miroslav IVANOV, Tajemství RKZ, Třebíč 2000, s. 59.
[16] Josef TRUHLÁŘ, Svědectví o objevení RK a RZ, in: Athenaeum, roč. III, č. 10, 1886, s. 442–445. Josef TRUHLÁŘ, Doplňky a opravy k dějinám objevení RK, in: Athenaeum, roč. IV, č. 2, 1886, s. 74–76.
[17] Vladimír KOPECKÝ, Plno záhad kolem Hanky, Praha 1969, s. 36–39.
[18] Antonín Jaroslav VRŤÁTKO, Dopisy kněze Dominika Kinského k Václ. Hankovi, in: Časopis Musea Království Českého, roč. 55, 1881, s. 211–213.
[19] Nejspíše to bylo hned druhý den po nálezu, po návštěvě u purkmistra. In: Václav NEBESKÝ, Václav Hanka, nástin životopisný, in: Světozor, č. 10, 13. září, 1867, s. 90.
[20] František ZÁKREJS, O nynější výpravě proti rukopisům, in: Osvěta, roč. XVI, díl 1, 1886, s. 340–342.
[21] Jan GEBAUER, Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském, Praha 1888, s. 5–12.
[22] Miroslav IVANOV et al, Protokoly o zkoumání Rukopisů královédvorského a zelenohorského a některých dalších rukopisů Národního musea v Praze, in: In Sborník Národního Musea v Praze, Řada C – literární historie, sv. XXXVI, č. 1 – 4, 1991, s. 86–89.
[23] František PETERA, Příspěvek k dějinám Kralodvorského Rukopisu, in: Beseda, roč. I, č. 7, 1863, s. 49.
[24] Vladimír KOPECKÝ, Plno záhad kolem Hanky, Praha 1969, s. 16.
[25] Váczslav FLAJŠHANS, Hankův proces proti Kuhovi, zpráva dle soudních spisů, in: Osvěta, roč. 27, díl 1, 1897, s. 12–13.
[26] Miroslav IVANOV, Záhada Rukopisu Královédvorského, Praha 1970, s. 165.
[27] Práce týmu spisovatele Ivanova byla v oponentním řízení v Kriminalistickém ústavu odmítnuta a závěry utajeny, aby neslavný konec této „rukopisné expertizy“ nepoškodil v očích veřejnosti Kriminalistický ústav. In: Zpráva o zasedání vědecké rady KÚ VB FSVB ze dne 4. března 1975. Archiv bezpečnostních složek, Na Struze 3, Praha 1, Sign. FS VB, kart. 195.
[28] Gustav FRIEDRICH, Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský po stránce paleografické, in: Národní listy, roč. 54, č. 93 – 5. dubna 1914, č. 120 – 3. května 1914 a č. 134 – 17. května 1914.
[29] Václav NEBESKÝ, Kralodvorský rukopis, in: Časopis českého Museum, roč. 26, sv. 3, 1852, s. 149.
[30] Josef Václav FRIČ, Paměti I., Praha 1957, str. 137.
[31] Zdeněk FIALA, O rukopisech po stránce paleografické, in: Mojmír OTRUBA (red.), Rukopisy královédvorský a zelenohorský – dnešní stav poznání, Sborník Národního musea v Praze, Řada C – literární historie, sv. XIII/XIV, 1969, s. 53.
[32] Lubomír SRŠEŇ, Příspěvky k poznání osobnosti Václava Hanky, in: Sborník Národního musea v Praze, Řada A – historie, roč 63, č. 4, 2009, s. 147.
S laskavým svolením autora převzato z:
KOLÁŘ, Pavel. Dopisy Jana Sklenčky Václavu Hankovi a nález Rukopisu královédvorského. Krkonoše Podkrkonoší, vlastivědný sborník. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, 2016, svazek 22, s. 181 – 209. ISBN 978-80-905158-3-3.
