Na internetu dnes můžeme najít nemalý počet pořadů k Rukopisům. Tento přehled chce ukázat ty nejdůležitější. Protože jejich poslech zabere několik hodin, připojuji stručné shrnutí obsahu.
Odysea – Dvůr Králové. ČRo Dvojka. 30.5.2007 17:30
Jeden díl dokumentárního cyklu Odysea vypráví o městě Dvůr Králové. Po krátkém úvodu o nejstarších dějinách města se přechází k nálezu Rukopisu královédvorského. K 50. výročí nálezu bylo otevřeno ve Dvoře Králové nové divadlo a konala se velkolepá slavnost, kterou popsal dr. Edvard Grégr. Nadšení se zmocnilo všech vrstev obyvatelstva, budovy byly bohatě ozdobené nápisy, emblémy a množstvím praporů v národních a všeslovanských barvách. Sjeli se hosté ze všech stran drahé vlasti.
Grégr zaznamenal řadu nápisů a na čím domě byly. Například u továrníka pana Pyšla vedle vkusně vyvedených znaků všech bývalých zemí koruny české stál nápis „Dávnověkosti úcta a nadějným novotám zdar“. U pana Fernbacha na náměstí pod podobiznou Hankovou: „Mohyla všech čeká, sláva málo kterých. Jméno tvé však skví se v listech věčně skvělých“.
Na slavnost bylo ohlášeno skoro 30 zpěváckých spolků. „Město jest slavnostně osvětleno a v oknech veliký počet velevkusných transparentů,“uzavřel své líčení Edvard Grégr.
Toulky českou minulostí
autor seriálu Josef Veselý, vysílala ČRo Dvojka.
687. schůzka: Lež je vždycky o krok před pravdou. 24.8.2008 08:05
První díl Toulek, který pojednává o Rukopisech, popisuje nález RK; o Václavu Hankovi a jeho rodném domě hovoří historik dr. Aleš Doubrava. Cituje se celá výpověď pověžného Trnky. Následují úvahy o padělanosti Rukopisů a zmiňují se podvody a podvůdky Václava Hanky, např. padělaná vysvědčení.
688. schůzka: Příliš mnoho objevů. 31.8.2008 08:05
Tato schůzka je věnována „krycím falzům“. Mluví o falzech u jiných národů – Ossian, Chatterton, Slovo o pluku Igorově. Ze Slovenska je zmíněna Rožnayova báseň Žižka, z Moravy Bočkovy listiny. Pak se hovoří o RZ, MPKV, MV, glosovaném žaltáři a EJ.
689. schůzka: Stín falzátora. 7.9.2008 08:05
Pořad začíná staročeskou a novočeskou recitací písně Róže, což vede k úvahám o Hankových básnických schopnostech a literární hodnotě RK. Hanka je označen za básnického meloucháře. Citáty z Hankových básní jsou vzaty z Ivanovova Tajemství RKZ. Dále zazní pěkná recitace písně Kytice, kde hovoří mužský a ženský hlas a v závěru také Žežulice. Pořad končí otázkou: „Když Rukopisy nepadělal Hanka, kdo tedy? Na koho nakonec padá stín falzátora?“
690. schůzka: Kolik váží čest národa. 14.9.2008 08:05
Zde zazní konkrétní námitky proti Rukopisům, např. slova, která v stč. neexistovala, nesprávná imperfekta a paralela s Milionem. Recitací úryvku z Pobití Sasíků v nové češtině je uvedena námitka, že hrad Hrubá Skála ve 13. století neexistoval, název Hrubá Skála vznikl až v 18. století. Dále se hovoří o vystoupení v časopise Athenaeum, procesu s Kuhem r. 1858, Antonínu Vaškovi a Masarykovi. O zkoumání Bělohoubka a Šafaříka se dozvíme, že expertiza potvrdila pravost.
Pořad zastává stanovisko, že kriminalistické expertizy odhalily, jak padělatelé postupovali: vzali zaručeně pravý pergamen (pro RZ rukopis žalmů), vyškrabali staré písmo, přičemž ponechali některé znaky a vepsali stč. texty. S usvědčující dokonalostí rentgenu nemohli počítat. V závěru nicméně uslyšíme, že schází jméno padělatele.
691. schůzka: Geniální padělatel. 21.9.2008 08:05
Tento díl se věnuje osobám tvůrců Rukopisů. Za autora nadhodil Hanka již r. 1819 Záviše z Falkenštejna. Též Palacký považoval Záviše za autora. Dále se představují osoby, podezřelé z padělání Rukopisů. O Josefu Lindovi míní, že uvěřit bez pochybností v jeho autorství RK nelze. V. A. Svoboda hrál v Klicperově hře roli Zbyhoně a byl podezírán, že se na tvorbě Rukopisů mohl autorsky podílet. Dobrovský považoval za autory RZ Hanku s Jungmannem a Lindu za písaře. Nicméně tento výčet osob vede k závěru, že autorství se už asi nikdy nepodaří nikomu přišít.
Poté uslyšíme, že takřka vše nasvědčuje tomu, že padělatelem byl František Horčička a je představena jeho osoba a schopnosti. Hanka sám by některé podvrhy nedokázal provést, ale Horčička ano. Mohl zajistit technickou a technologickou stránku podvrhů.
Kde se děly dějiny, ČRo Dvojka. 14.9.2009 09:14
V rámci soutěže redaktorka Ilona Dvořáková navštívila Hořiněves a hovořila zde s pí. Irenou Rybářovou, která se dlouho starala o Hankův rodný dům.
Paní Rybářová říká, že názor na V. Hanku v dnešních učebnicích dějepisu by se měl změnit. Hanka nemohl Rukopisy napsat. V 16 letech tady v Hořiněvsi pásl ovce a krávy a za 10 let nato měl mít vystudované veškeré materiály jazykové, filologické, chemické, aby takové dílo za deset let stvořil od nuly.
Martin Kučera z Historického ústavu AV dodává: jestli lze něco zpochybnit, tak Hankovu účast na falzifikaci, ale že jde o falzifikáty, to už víme přes 100 let. Nicméně jde o to, jak je budeme hodnotit. Byl to národotvorný, nesporně významný kulturní čin, veliké dílo estetické hodnoty. RKZ však obsahují však několik nepřesností nebo výmyslů, které jasně dokazují falzifikaci, především je tam osoba Jaroslava ze Šternberka a to je šlechtic, který neexistoval.
Rozluštit tajemství Rukopisů by byla škoda. ČRo Radio Praha. Rozhovor s Martou Vaculínovou z Národního muzea připravila Martina Bílá. 5.3.2011
Jde o rozhovor k výstavě Staré pověsti české v Národním muzeu. Marta Vaculínová uvádí, že v roce 1911 byly Rukopisy prohlášeny z hlediska humanitních věd za falzum, ale pobouření veřejnosti bylo tak velké, že to postupně vedlo přes různé iniciativy ke vzniku Rukopisné společnosti. Společnost měla hodně příznivců a mezi jejími vedoucími představiteli byli i vysocí univerzitní hodnostáři s technickým zaměřením. Ti nebyli schopni pochopit závěry humanitních věd, a protože to brali exaktně, tak považovali chemické výzkumy za nedokonalé. Chemické výzkumy samozřejmě nebyly úplně dokonalé ani v 60. letech 20. století, kdy je prováděl KÚ.
Berlínská modř rozhodně ještě neexistovala v době, do které se Rukopisy měly hlásit. Ale je známo, že Václav Hanka vylepšoval Rukopisy a to i ty, které byly prokazatelně pravé, obtahoval a omalovával iniciály.
Nyní převládá názor, že v případě Rukopisů jde o padělky. I dnes se ale najde spousta těch, kteří věří v jejich pravost. Poslední tečka za Rukopisy ještě učiněna nebyla a možná ani nikdy nebude. Marta Vaculínová soudí, že „je to asi tím, že lidi mají rádi tajemství“ a zánik tohoto tajemství by byla vlastně škoda.
Liberatura – rozhovor s Daliborem Dobiášem vedla Karolína Demelová. ČRo Radio Wave. 21.7.2011 12:02
Tento díl pravidelného pořadu o literatuře informuje o vydání RKZ v nakladatelství Host v edici Česká knižnice. O knize hovoří dr. Dalibor Dobiáš z Ústavu české literatury AV ČR a také sám čte píseň Jelen a závěr písně Oldřich. Dobiáš zmiňuje jazykové a paleografické odchylky proti skutečným staročeským památkám, argumenty právní, hexametry, a určitá slova či obraty, které se vyskytují v obrozenecké literatuře, např. v Záři nad pohanstvem a u Antonína Marka.
Dle Dobiáše se RK a RZ často spojují dohromady, ale vznik těchto textů a autorská účast nemusí směřovat k úplně stejným osobám.
Literární vědec dále uvádí, že vliv RKZ na literaturu zkoumají nyní v širším projektu v Ústavu české literatury AV. Tento vliv se projevuje např. v Erbenových Svatebních košilích a v Babičce Boženy Němcové, kde se Viktorka vydává na zelená borka, což je odkaz na Jahody z RK.
Týden ve vědě – Rozhovor s Karlem Nesměrákem. vedla Martina Sedláčková. Ranní vysílání Českého rozhlasu Plus. 17.1.2016 14:35 (o RKZ od 22. minuty)
Dr. Karel Nesměrák z České společnosti rukopisné uvedl, že si myslí, že Rukopis královédvorský je pravý, všechny chemické zkoušky svědčily spíše pro středověký původ Rukopisů. V době nálezu Rukopisů nikdo neznal staročeskou gramatiku tak dobře, aby je mohl podvrhnout.
S hypotézou palimpsestu přišel až Miroslav Ivanov, do té doby fotografické zkoumání ukazovalo, že Rukopisy nejsou palimpsesty. Ivanovův tým prováděl velmi nedokonalé zkoušky a nepodařilo se jim hypotézu palimpsestu prokázat. Dnes máme nedestruktivní spektrální metody, které jsou schopny datovat rukopis zcela jistě a exaktně.
Stalo se tento den (pořad Meteor), ČRo Dvojka. (o Rukopisech od 21. minuty) 16.9.2017 08:04
Příspěvek o Rukopisech je součástí cyklu Stalo se tento den, který připravuje ing. František Houdek. Uvádí se, že dnes soudíme, že Hanka byl hlavním autorem Rukopisů. Nechybí mravní apel, že jde o podvrhy a na nich národní sebevědomí stavět nelze. Pořad ne úplně přesně uvádí, že analýza r. 1886 odhalila v některých iniciálách tzv. berlínskou modř. (Tato barva byla zjištěna pouze v iniciále N.)
Bronislava Janečková: Záhadný rukopis. ČRo Dvojka 1.10.2017 22:00
Poměrně dlouhý pořad shrnuje dosavadní výzkumy Rukopisů a je úvodem k novému zkoumání v Národním muzeu. Na začátku mluví Miroslav Ivanov, např. o Hankových podvržených vysokoškolských vysvědčeních.
Dále Karel Nesměrák upozorňuje, že Hanka našel i pravé rukopisy a nebyl by schopen napsat RKZ.
Tuto myšlenku podporuje citát Čelakovského: „Z jeho vykydnutí básní, jinak to nemohu nazývat, se mi dělá zle. Po přečtení jeho bídné mazanice by bylo dobře z toho osla Hanky lví kůži strhnout. Ten sprosťácký nafoukanec toho dost v dýmu tajil a jiným ho do očí pouštět uměl.“
Autorka pořadu konstatuje, že nemáme jasný důkaz, že Hanka Rukopisy falšoval. Bělohoubkova zkouška z r. 1886 zůstává i v 21. století platným důkazem. Jako argument druhé strany uvádí autorka, že báseň Jaroslav je z historického hlediska nesmysl, taková bitva se totiž nikdy neodehrála.
Dále se věnuje případu prof. Píče a zkoumání V. Vojtěcha, uslyšíme úryvky ze starého záznamu diskuse Vojtěcha a Weingarta z r. 1936.
Zkoumání Ivanovova týmu je znázorněno i krátkou dramatizací události, kdy Miroslav Ivanov našel v RK čtvereček, který vypadal jako razura iniciály. Děj pokračuje dále do období normalizace, akce likvidace Protokolů se v roce 1973 ujímá náměstek ministra vnitra a později i generální prokurátor Ján Pieščak. Objednává oponentní posudky a žádá odborníky politicky spolehlivé a je pravděpodobné, že jim naznačuje žádoucí výsledek. Pořad cituje útržky z oponentních posudků, které se týkají hlavně detailů, a závěr Vědecké rady Kriminalistického ústavu ze 4.3.1975.
Autorka uzavírá: závěrečné zkoušky nebyly nikdy přijaty, ale přesvědčení většiny lidí, že jde o falza, se změnit nepodařilo.
Bronislava Janečková natočila jako studentka novinařiny r. 1973 rozhovor s Miroslavem Ivanovem o výzkumu RKZ. Rozhovor znamenal malér, protože se vysílal 28. října a STB považovala za úmyslné vysílat rozhovor o Masarykovi 28. října. Začalo vyšetřování, STB vyhlásila akci Papírek, hlavní aktéři byli sledováni. Záznam rozhovoru byl zabaven a smazán.
V 90. letech byly sice vydány Protokoly o výzkumu Ivanovova týmu v edici NM, ale odborníci je nepřijali. Na důkaz uvádí autorka vyjádření ing. Jiřího Čejky, vedoucího chemické laboratoře NM: „Celá ta jejich zpráva je prostě diletantsky sestavená. Svědčí o tom, že odborně, tedy chemicky, oni nejsou v pořádku.“
Roku 1999 šla Bronislava Janečková za ředitelem Národního muzea dr. Stloukalem s dr. Dušanem Štulíkem z Getty Institutu z Los Angeles, odborníkem na spektroskopii. Při prohlídce Rukopisů zjistili, že na sklech a částečně i na pergamenech jsou viditelné bílé mapky. Odebrali za pár dní tento bílý prášek. Je to výpotek, vzniklý kvůli špatnému uložení pergamenů mezi dvěma skly.
S blížícím se 200. výročím nálezu Rukopisů vznikla v Národním muzeu komise odborníků. Komise se nevyjadřuje ke stáří RKZ – „kolem času vzniku Rukopisů chodí však vědci po špičkách.“ Tato pracovní skupina nejprve vytváří mapy předchozích výzkumů. Plánované zkoumání Ramanovou spektroskopií nemůže určit stáří běžného písma RK, protože toto písmo vykazuje fluorescenci a Ramanova spektroskopie není vhodná metoda pro látky s fluorescencí. Byla by nutná infračervená spektroskopie, o té se uvažuje do budoucna.
Na dotaz Bronislavy Janečkové odpovídá mgr. Karel Křenek z NM, že neví, jestli jde o palimpsest. Tato otázka zkoumána nebyla a na první ani na desátý pohled to zřejmé není. Mgr. Křenek říká, že nebude ochoten vyslovit definitivní soudy. Zcela autentická mu připadá patina Rukopisů, na druhou stranu ozdoby iniciál považuje za těžkopádné, nicméně mohly být dodány později.
Mgr. Křenek uzavírá, že v rámci nedestruktivních analýz neexistují metody, jak zjistit dobu vzniku Rukopisů. Jedině destruktivní analýzou by se dalo určit vrstvení (stratigrafie), ale musel by se odebrat mikrovzorek a udělat nábrus. A cílený odběr vzorku není v plánu.
Záhada Rukopisu 4-dílný seriál Bronislavy Janečkové, ČRo Dvojka
Záhada Rukopisu (1/4) 28.9.2017 09:04
Záhada Rukopisu (2/4) 28.9.2017 10:04
Záhada Rukopisu (3/4) 28.9.2017 15:04
Záhada Rukopisu (4/4) 28.9.2017 16:04
Materiál z předchozího pořadu rozpracovala Bronislava Janečková ve čtyřdílném seriálu.
Začíná se dramatizací nálezu RK, zmíněn je spor s Dobrovským a výpověď knihovníka Dundra, že si Hanka zkoušel staré latinské písmo. Z argumentů pro pravost uvádí autorka zkoušky A. Cordy, z opačné strany padne námitka proti názvu Hrubá Skála.
Dále se dozvíme, co je Hanka fecit, k jazyku Rukopisů se vyjádří prof. Weingart, zazní závěr prof. Píče: „paleografové několika světových univerzit shodně a nezávisle přede mnou prohlásili, že RK je skutečnou památkou ze 13. a 14. století.“
Autorka se podrobně věnuje průzkumu Ivanovova týmu. Uvádí stlačování a roztahování textu, aby se vešel mezi iniciály, nedopsané písmeno b na proužku a opravu iniciály N, na jejímž místě bylo původně H. Zdůrazňuje, že tým našel psací látku z chloridu železného, octanu amonného a klovatiny, jejíž barva se rychle mění na rezavou, a vsakování do pergamenu se dá regulovat pomocí klovatiny.
Se schopností vyhmátnout jádro problému staví Bronislava Janečková proti sobě sdělení Karla Nesměráka a Jindřicha Sitty. Dle Karla Nesměráka byl RK psán běžným železoduběnkovým inkoustem, ale Sitta při pozorování mikroskopem řekl, že v inkoustu RK nejsou žádné tmavé útvary, drobné vločky železa, které by ukazovaly na přítomnost tanátů železa. Kde je vlastně pravda, ptá se Janečková. Zmiňuje také Českou společnost rukopisnou, která stále diskutuje a předkládá argumenty.
Pořad informuje dále o hypotéze Lubomíra Sršně z Národního muzea, dle které Hanka Rukopis královédvorský skutečně našel, ale měl jinou podobu, iniciály nebyly zlacené a vypadaly jinak, než dnes. Hanka pozlatil iniciály a maloval barevně písmenka iniciál. Berlínská modř se do RK dostala dle této hypotézy až r. 1852.
Dále se zmiňuje jazykovědný a a historický rozbor RKZ z roku 2014, jehož autorem je Dalibor Dobiáš. Ten výslovně uvádí jako ahistorismus, že v písni Skřivánek dívka chce psát milému, a poukazuje na podobnost ruským lidovým ísním.
V části věnované novému průzkumu v NM se autorka vrací k otázce inkoustu běžného písma RK. Doc. Karel Nesměrák vyjadřuje důvěru, že průzkum prokáže složení inkoustu; spektrálními metodami se prokáže, zda je inkoust duběnkový.
Mgr. Karel Křenek prohlašuje, že inkoust RK obsahuje železo a ve stopovém množství mangan. Třísloviny zatím neumíme určit. Chlór naměřili v rámci prvkové analýzy tam, kde byly prováděny plošné zkoušky. Komise se bude zabývat tím, jestli je možné odstranit chlór.
Cílem výzkumu není určení stáří, spíš kontrola a konzervace. Pro autory výzkumu je nepředstavitelné používat byť sebeméně destruktivní metodu. Pro určení vrstev iniciál nedestruktivní metody neexistují, musel by se odebrat vzorek a cílený odběr vzorku se určitě dělat nebude. Takže stále si každý může vybrat, jestli chce věřit, že Rukopisy jsou podvrh, nebo by v nich raději viděl originál.
Proč stále nevíme nic o pravosti Rukopisů královedvorského a zelenohorského? ČRo Plus. 25.9.2017 09:35
V pořadu Pro a proti Veroniky Sedláčkové zasedli proti sobě odpůrce a obhájce pravosti Rukopisů.
Za odpůrce byl přítomen prof. Viktor Viktora ze Západočeské univerzity v Plzni, který soudí, že Rukopisy jsou s největší pravděpodobností padělky. Ale jistotu získáme až s přesným exaktním faktem a ten zatím nemáme.
Za obhájce byl přítomen Robert J. Hřebíček z České společnosti rukopisné. Kolega Hřebíček upozornil na to, že se liší doba vzniku písní a doba zápisu. Pro RK uvažujeme dobu zápisu před rokem 1400. U RZ zatím hovoříme o 12.-13. století. Existují i názory, že Rukopisy vznikly mezi 19. a 13. stoletím. Tuto možnost připouští i prof. Viktora a dodává, že zatím nejsou žádné přesné exaktnější argumenty, které by to vyvrátily, nebo potvrdily. Dokonce nemůžeme říci, kdo je autorem Rukopisů.
Viktor Viktora je nakloněn diskusi s obránci Rukopisů, protože je v zájmu celé české společnosti a kultury, aby se tato otázka nějak vyjasnila. Vřele by přijal, kdyby byly RKZ pravé, ale jeho literárně historický náhled je jednoznačně zařazuje do desetiletí 1815-1825. A to nejen kvůli zobrazení prostoru a postavy. V letech 1815-1825 vznikaly u nás další mohutné patetické skladby: tři velké duchovní eposy Františka Xavera Josefa Rajmana, Kollárova Slávy dcera, Vznešenost přírody M. Z. Poláka, román Záře nad pohanstvem Josefa Lindy a dvě velká dramata – Angelina od Františka Turinského a Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům od Josefa Lindy. A do tohoto kontextu Rukopisy jednoznačně zapadají také z hlediska zobrazení prostoru, který je chápán z hlediska vertikálního, horizontálního a členěného do hloubky, a to i náznakem barevnosti. Starší památky – Alexandreida, Dalimil, zábavné eposy, legendy, jeví nezájem o prostor a o individualizaci postavy. To je charakteristické pro středověk.
Robert Hřebíček hovořil o příslušnosti Rukopisů k žánru orální epiky. Proto jejich jazyk nemůžeme porovnávat s kronikou, legendou apod., ale můžeme je porovnávat s památkami stejného žánru, které máme od dalších slovanských i neslovanských národů.
Pro větší slávu české vědy a českého národa. O přednostech i slabostech Václava Hanky, českého vědce a badatele. ČRo Vltava, 15.9.2018 20:00. Pořad není on-line k dispozici.
Pořad z cyklu Večer na téma připravila Eva Ocisková, technická spolupráce Jitka Kundrumová.
O Rukopisech královédvorském a zelenohorském hovořili Dalibor Dobiáš, Václav Čermák, Josef Langfelner a Marcel Černý.
Zpočátku jsme slyšeli recitaci básně V. Hanky o slavíčku v zeleněnkém lesíčku na tenounké větvince, která jasně svědčila o schopnostech a mezích Václava Hanky.
Poté hovořil ředitel Slovanského ústavu AV dr. Václav Čermák a dr. Dalibor Dobiáš z Ústavu pro českou literaturu. Připomněli přínos prof. Miroslava Komárka k jazykovému zkoumání Rukopisů.
Dalibor Dobiáš zmínil nedávno vydanou velkou knihu o vědecké recepci Rukopisů a připravovaný soubor studií o Rukopisech v české kultuře. Obě knihy se věnují recepci Rukopisů. Problematika RKZ se často redukovala na otázkou, zda jsou autentické či nejsou a řada recepčních fenoménů zůstala neregistrována. Rukopisy na sebe vždy vázaly spory o povaze, o historičnosti, o hodnotách české kultury a jestli vůbec česká moderní kultura je vyspělá, srovnatelná s jinými. Rukopisy byly velmi výrazný impuls pro rozvoj české literatury a národního uvědomění po celé 19. století.
Zajímavá je otázka, jak to celé přežívá v nás.
Následoval rozhovor s Marcelem Černým, specialistou na jihoslovanské literatury 19. století ze Slovanského ústavu AV. Řekl, že nemůžeme nikdy být jisti, že Rukopisy jsou mystifikace spojená s lety 1817-1818, jsou tu teorie třeba prof. Karla Krejčího, který hovořil o pozdním baroku nebo raném obrození, a že skutečně Hanka se k tomu nachomýtl více méně náhodou. Kdyby dokázal takovou velkou mystifikaci ve svém mládí uskutečnit, nedokázal by to držet v sobě a aspoň náznakem by se pochlubil příteli v dopise. Marcel Černý považuje Rukopisy za novodobý text, nejspíše preromantický, od nějakého staršího obrozence. Roku 1817 byla také vydána Prostonárodní srbská múza do Čech převedená. Tyto Hankovy překlady epických písní Vuka Karadžiče byly první pokus zavést epický vyprávěcí verš do české poezie, a druhý pokus byly Rukopisy. Na základě toho, jak jsou Hankovy překlady ze srbštiny neumělé, se vždy zpochybňovalo, že by byl schopen vytvářet ty nádherné pseudostaročeské verše, které nacházíme v RKZ.
Josef Langfelner pak posluchače zavedl do kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové, kde provází už řadu let. Je zastáncem teorie prof. Zdenka Frankenberger Daneše, že RKZ jsou ze 16. století. Rukopis královédvorský našel Pankrác Borč, věděl o pergamenech několik let před Hankou. Dveře rukopisné kobky mohl otevřít pouze kostelník. Josef Langfelner míní, že Rukopis královédvorský byla původně modlitební knížka, ale latinská, a protože pergamen byl drahý, tak se původní texty oškrabaly a byly na tom napsány staročeské písně. Na závěr říká, že Královédvoráci jsou většinou zastánci.
Redaktorka Eva Ocisková přečetla několik pasáží z článku L. Sršně: Hanka do RK zasahoval v době, kdy jej měl po nálezu v osobním vlastnictví, ale i po r. 1822, kdy jej věnoval Muzejní knihovně. Před lednem 1822 pozlatil políčka jeho iniciál a připojil k nim neumělé rozviliny. Koloroval též iniciály, některé i opakovaně. Asi poslední barevný zásah nastal v r. 1852, práci provedl z Hankova popudu nejspíše malíř J. Dvořáček. Teprve při této příležitosti byla iniciála N obtažena berlínskou modří. Výskyt této barvy tedy nemůže být považován za důkaz mladšího původu RK. Toto zjištění nijak nemění ani podstatně nenarušuje dosavadní vědecké závěry konstatující, že rukopis s vysokou pravděpodobností není středověkého původu. Lubomír Sršeň je přesvědčen, že skutečného autora RK je nutno dále hledat.
Na závěr Marcel Černý pohovořil o zásluhách Václava Hanky v bulharistice a o jeho překladu Krátké historie slovanských národů. Předmluvu této knížky tvoří kapitola o Slovanech od Herdera v Hankově překladu.
Během pořadu zazněla recitace Kytice a Jaroslava od Radovana Lukavského a recitace úryvku z Herderovy kapitoly o Slovanech v Hankově překladu.
